Stát chce snížit podporu fotovoltaikám

Podle informací lidovky.cz už státní úředníci vymysleli jak na podporu „solárním baronům“. Podle této informace se bude u každého případu zkoumat, zda výše podpory odpovídá rentabilitě projektu. To bude „maso“.

„Nutnost kontrol plyne z­ výše podpory, která na podporované zdroje ročně směřuje. Dá se hovořit i o podezření, že v řadě případů není podpora vyplácena oprávněně,“ sdělil LN Michal Vokáč, ředitel sekce kontroly a­ správy SEI. Prověrky se spouštějí po dohodě s resortem průmyslu. Cesta už se otevírá, po cenových kontrolách se mají od půlky příštího roku přidat hloubkové prověrky, jestli jsou subvence do ekologických výroben přiměřené. Odvodí se to od zákonné meze výnosového procenta, což je vlastně zhodnocení návratnosti investice. Pokud bude sluneční, větrná či bioplynová výrobna vynášet nad danou hranici, půjde o nedovolenou podporu, kterou musí vrátit

Příběh české fotovoltaiky by se mohl bez uzardění nazývat příběhem její cílené diskreditace u veřejnosti. Stát na počátku slíbil v Bruselu (jak se dnes s oblibou tvrdí), že do roku 2020 zvýší výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů na jistou hodnotu, a to podle záměru Evropské komise. Když se o podpoře fotovoltaiky a dalších obnovitelných zdrojů začalo vážně jednat, byly stanoveny podmínky, které málokoho oslovily. Podpora byla nízká. I byl vypracován nový zákon, který z fotovoltaiky udělal zajímavý byznys a stanovil výkupní ceny elektrické energie na řádově 12 Kč za kilowatthodinu. Nastal konečně dlouho očekávaný boom jejich výstavby. Tento boom stát vyprovokoval cíleně a dle zákona. Během roku 2010 již začalo být zřejmé, že díky schválené podpoře ze zákona bude muset stát (respektive spotřebitelé) sáhnout hluboko do kapsy. Proto byla koncem roku uzákoněna srážková daň na výkupní cenu elektrické energie z fotovoltaiky na 26% a byly zrušeny veškeré dodatečné pobídky jako neplacení daní z příjmu apod.

Co se dělo pak, je notoricky známé. Řada projektů, zejména postavených na úvěrovém financování, neprošla novou ekonomickou realitou a zkrachovala. Toho využili silní hráči, kterým tak některé postavené elektrárny „spadly“ do klína. Následovala tvrdá kampaň proti solárním baronům (velmi aktivně si v této kampani počínal někdejší premiér Petr Nečas) a solárníci se stali hlavními škůdci české ekonomiky.  

Nyní evidujeme další vážný pokus o likvidaci oboru obnovitelných zdrojů postavených v letech 2009/10.  Státní energetická inspekce vymyslela plán na kontrolu toho, zda současná podpora fotovoltaikám není „nedovolená“.  V zásadě jde o voluntarismus – stanoví se pokud možno co nejnižší hodnota výnosu investice (to je skryto ve slovíčku „průměrný výnos“) a bude se sledovat, zda daná elektrárna tuto hodnotu nepřekročila. Co je na tom „zajímavé“? Vlastně jenom jedno – je to další pokus státu měnit podmínky, za kterých byly elektrárny postaveny.  Navíc, velmi mnoho projektů záviselo na úvěrech bank a mohou tak vykazovat vyšší výnosy než jakýsi průměr, ale z nich se hradí právě splátky úvěrů. Jakmile jim budou výnosy seškrtány, mohou se dostat do situace, kdy nebudou schopny platit úvěrové splátky.

Nyní probíhá velká diskuse, zda je správné a morální danit peníze, které stát posílá církvím.  Je to podle mnohých „zaručeně protiústavní“.  I v tomto případě se tvrdí, že stát jednou cosi nastavil a není morální a v souladu s ústavou podmínky vyrovnání s církvemi měnit. U solárního byznysu podobné argumenty obhájců smetly soudy ze stolu.  Byznys prý musí počítat s tím, že stát může danit dle libosti.  Že by to u církví neplatilo?