Šojdrová navrhuje přijmout sirotky (nebo spíše dětské migranty?)

Michaela Šojdrová, europoslankyně za KDU-ČSL, chce apelovat na ústavní činitele s tím, aby schválili koncept přijetí sirotků ze Sýrie. Podle Šojdrové jich má být padesát a pro svůj návrh nezískala ani souhlas své strany.

Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) se chce obrátit na manželky premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana Moniku Babišovou a Ivanu Zemanovou kvůli možnému přijetí 50 syrských dětí. V neděli také vydala prohlášení, kde situaci a svůj postoj vysvětlila. ”Pokud budeme na všechny žádosti o pomoc s řešením uprchlické krize odpovídat jen „ne, nepřijmeme jediného uprchlíka“, budeme Evropě a celému světu pro smích, uvedla v neděli Šojdrová. Současně navrhuje, aby nebylo možné, že by za dítětem do ČR přišli rodinní příslušníci. Pokud by chtěli péči převzít, dítě by odjelo z Česka.

Premiér Andrej Babiš návrh Šojdrové odmítl. Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze. A hlavně Česko je solidární, od roku 2015 jsme do různých zemí kvůli migraci poslali 2,5 miliardy, pomáháme na místě v Sýrii lékaři i experty, v Česku jsme ošetřili 2500 pacientů včetně řady syrských dětí. Já jsem šel do politiky hlavně proto, abych se staral o české občany. A když už jsme u těch sirotků, proč zase někdo pomíjí válku na Ukrajině? Tam nejsou? Tak proč bychom se měli starat právě o Syřany?

To, co začalo návrhem Šojdrové na přijetí sirotků ze Sýrie, dostalo po jejím „vysvětlení“ poněkud jiný náboj. Šojdrová totiž uvedla, že by „ za dítětem nesměli přijít do Česka rodinní příslušníci“. Tomu naprosto nerozumím. Pokud má dítě „rodinné příslušníky“, nemohou to být náhodou také jeho rodiče? V takovém případě by se o sirotka jistě nejednalo. Navíc je známo, že spousta „mladistvých“, kteří přišli do Spolkové republiky Německo, o svém věku záměrně lhalo. Dokonce se uvažovalo nebo dokonce stále ještě uvažuje, že by se oněm „dětem“ udělaly testy, které by měly prokázat, jak jsou staré.

V rozhovoru pro lidovky.cz připomíná Šojdrová i pomoc řeckým uprchlíkům po konci II. světové války, kdy se v Řecku rozhořel konflikt mezi komunisty a prozápadní vládou. Po porážce řeckých komunistů do tehdejšího již komunistického Československa přišlo asi 12000 řeckých emigrantů. Šojdrová o tehdejší řecké emigraci hovoří jako o lidech, kteří „utíkali před tamější diktaturou“. To je naprosto zcestný výklad a například  wikipedie uvádí, že „po porážce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se Řecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO“. I v Řecku se komunisté po II. světové válce pokusili o převrat, ale nebyli vojensky podpořeni Stalinovým SSSR a prozápadní politické skupiny s podporou Velké Británie a Západu obecně komunistické povstání potlačily. Řecká emigrace do Československa té doby byla tedy většinou komunisticky orientovaná a českoslovenští komunisté jen plnili Stalinovy rozkazy.  Dávat proto za příklad právě přijetí emigrantů z Řecka po roce 1948 k současné řecké situaci, kde po uzavření „balkánské trasy“ skončily timsíce migrantů a Řecko, které je na své území pustilo, si s nimi dnes neví rady, je zavádějící.

Šojdrová naprosto pomíjí skutečnost, že údajní „sirotci“ vůbec sirotky být nemusí, že někde existují jejich rodiče. Víme moc dobře, že téma „slučování rodin“ je v Německu velmi silné a že na základě právě tohoto právního aktu dovolila Spolková republika Německo příchod dalších rodinných příslušníků. Představa Šojdrové, že do Česka nepustíme případné rodinné příslušníky a v takovém případě by dítě bylo vráceno rodičům mimo Česko, je další zcestnou ideou paní europoslankyně. To by nám europarlament dal, Česko by se ocitlo na pranýři a s podáním prstu bychom nakonec museli dát celou ruku. Tak to zatím v europarlamentu a Evropské komisi chodí.

Další zcestnou ideou jsou východiska Šojdrové, která vychází z toho, že Velká Británie se rozhodla přijmout asi 380 dětských migrantů a počet padesáti vyšel Šojdrové prostým porovnáním počtu obyvatel Británie a Česka. Šojdrová vůbec nebere v úvahu, že v Británii žije velmi početná muslimská komunita například z Pákistánu a Británie má proto s integrací muslimů o několik řádů více zkušeností. A přesto, jak víme, i v Británii se už stalo několik islamistických teroristických útoků!

A na závěr ještě krátká poznámka k výzvě Šojdrové o více lidskosti v přístupu k imigrantům. To je alfa a omega současné oficiální evropské politiky. Před zasedáním EU v Salzburgu během současného rakouského předsednictví proběhly rakousko-německé konzultace. Německo vyjádřilo podle zpráv nesouhlas s tím, aby si Evropa dávala maximální hranice pro počet přijímaných imigrantů za rok a rovněž tak i nesouhlas s podmínkami, které Rakousko navrhuje pro právo na azyl na území EU. Současně se objevují další zprávy o přestřelkách mezi Itálií a Lucemburskem. Na schůzce ministrů vnitra se do sporu dostala Itálie a Lucembursko. Lucemburský ministr vnitra tvrdil, že Lucembursko po válce přijalo italské imigranty, aby „měli práci a mohli posílat peníze na děti v Itálii“ a použil dokonce výraz, který se v diplomacii nepřipouští. Nechápe pan ministr z Lucemburska, že italští imigranti po válce byli kulturně a společensky blízcí lucemburské společnosti a že ilegální imigranti- mladí muži ze subsaharské Afriky - do Itálie a Evropy nepřicházejí proto, aby na své děti posílali peníze, protože oni doma žádné děti nemají a chtějí si naopak děti „udělat“ až v Evropě?

Michaela Šojdrová jen potvrdila, že pokud v otázce migrace převáží u českých europoslanců ochota akceptovat bruselská oficiální stanoviska, pracují proti zájmům nejen své mateřské země, ale Evropy jako celku. Jak Šojdrová přiznala, pochopení pro svůj názor nalezla ve své straně jen u „jednotlivců“. I většina ve vedení lidovců si totiž je vědoma toho, že pokud má mít tato strana vůbec šanci na prosazení svých kandidátů do nového europarlamentu po volbách v příštím roce, jsou podobné návrhy jako ten Šojdrové naprosto kontraproduktivní a snižují vyhlídky na úspěch ve volbách.