Sobotkův pád?

Mediální senzace kolem rezignace Bohuslava Sobotky na volebního lídra ČSSD je dalším dílem Sobotkova lavírování. Podle politologů má Sobotka za sebou „úspěšnou politickou dráhu“. Je to ale úspěšnost v  "dokonalé pružnosti".

Na počátku května Bohuslav Sobotka oznámil záměr rezignovat na post předsedy vlády. Prezident Miloš Zeman si pak pustil pusu „na špacír“ a na TV Barrandov uvedl, že Sobotkovu rezignaci přijme jako jeho osobní a premiérem jmenuje buď Lubomíra Zaorálka, nebo Milana Chovance. Andreje Babiše ve vládě ponechá. Mediální titulky křičely - Sobotkův pád.

Poté se konalo „přijetí ne-demise“ na Hradě, kde Zeman ukazoval Sobotkovi holí, kam si má stoupnout a mluvit. Sobotka otočil a následovala eskapáda s odvoláním Andreje Babiše. Sobotka premiérem zůstal i přes nelibost prezidenta. Tato situace měla bezpochyby zásadní vliv na ochotu voličů ztotožnit se se Sobotkovou politikou a předvolební průzkumy několika agentur ukázaly, že ČSSD jde stále ke dnu.

Nyní tedy ČSSD přistoupila k tomu, že Sobotka dopremiéruje , šéfem ČSSD se stane Chovanec a volebním lídrem Zaorálek. Kuloárové informace dokonce přes slovenské weby se tak ukázaly jako velmi přesné. Takovéto řešení už naznačily několik dní před tím, než se sešlo politické grémium a oznámilo tuto „novinku“ oficiálně.

Tentokrát se zdá, že Sobotka byl svými spolustraníky dotlačen do situace, z níž už vede jenom cesta z kopce. Víme však, že Bohuslav Sobotka měl a stále má neuvěřitelnou „výdrž“ a když už to vypadá, že se ho ČSSD zbavila „hlavními dveřmi“, tlačí se zpátky přes balkon. Proto jsem do názvu této úvahy doplnil „otazník“.

V zásadě je mi zcela jedno, kdo povede ČSSD na volební porážku. Nicméně, ČSSD je tradiční strana a jak si své věci organizuje je mi fakt jedno. Pokud tedy přátelé z Lidového domu našli další „třetí cestu“ v podobě triumvirátu Zaorálek - Chovanec - Sobotka, jejich věc. To, co mi osobně vadí mnohem více, je ponechání Sobotky v roli premiéra s ústavními pravomocemi. Dnes se situace často široce komentuje jako „konec Sobotky v Čechách“ a podávají se různá tvrzení o tom, jak to ČSSD vlastně „chytře vymyslela“.  Já v tom opět vidím Sobotkův kalkul. Přes všechna mediální tvrzení o upadající roli Sobotky je zapotřebí připomenout, že z vládnoucího triumvirátu má Sobotka stále největší faktické pravomoci na úrovni státu. Chytračení ČSSD tak podle mého soudu podvádí českou veřejnost.

Kdesi jsem zaslechl, že prý podobně postupovala ODS, když před volbami 2010 vyměnila Mirka Topolánka za Petra Nečase, rovněž podobně nešťastnou postavu české politiky jako Bohuslav Sobotka. To však bylo dávno potom, co byl Topolánek odstaven Jiřím Paroubkem od moci a byla zde „úřednická“ Fischerova vláda, která se mimo jiné „zasloužila“ i o nicnedělání v případě fotovoltaického boomu z let 2009 a 2010.  Topolánek tehdy byl skutečně jen straník a neměl žádnou ústavní funkci, jakou dnes disponuje Sobotka.

Mocenský triumvirát má pro ČSSD zajistit jistotu dovládnutí. Dává však Sobotkovy netušené možnosti v případě, že se situace bude vyvíjet jinak, než to dnes podle průzkumů vypadá. Dokud bude Sobotka premiérem, je zapotřebí být velmi ostražitý. „Kamaráčoft“, který předvádějí vrcholní politici ČSSD, je bezpochyby vším jen ne upřímným. V triumvirátu sedí pevně i účastník Lánského puče a pak zběh do Sobotkovy náruče Chovanec. Zaorálek je sice údajně obstojný rétor, to, co z jeho úst vycházelo v časech opozičního poslance, se však většinou nedalo poslouchat, natož s tím souhlasit.

Na konečný pád Sobotky si tak musíme ještě minimálně čtyři měsíce počkat. A i pak to vidím tak, že se „zkušenosti“ Bohuslava Sobotky budou ještě velmi hodit.