Schillerová u Sobotky neprošla

Bohuslav Sobotka odmítl návrh Andreje Babiše, aby se jeho nástupkyní stala Alena Schillerová, jeho současná náměstkyně.  Sobotka jí odmítl proto, že není „nestranná“.

„Nemám jako předseda vlády důvěru v to, že dosavadní náměstkyně pro oblast daní Schillerová bude garantovat jednoznačné, důsledné a nestranné prošetření kauz korunových dluhopisů, či dalších daňových problémů současného ministra financí,“ uvedl premiér.„Předchozí výběr paní Schillerové do funkce náměstka pro daně a cla podle zákona o státní službě je navíc zpochybněn silnou vazbou její rodiny na brněnské hnutí ANO a jednoho z největších sponzorů hnutí ANO, podnikatele (Davida) Rusňáka,“ argumentuje předseda vlády a ČSSD. Sobotka proto požaduje, aby mu hnutí ANO dodalo jiného kandidáta.

Z vyjádření premiéra Sobotky je zajímavé i to, že zpochybňuje jmenování Schillerové podle zákona o státní službě a poukazuje na „silné vazby její rodiny na brněnské hnutí ANO“.  Tímto výrokem Sobotka jasně ukazuje na to, že zákon o státní službě, který jeho vláda zavedla, je dalším opatřením, které, pokud je proti zájmům ČSSD, nevyhovuje.  Přitom právě zákon o státní službě měl podle Sobotky "odpolitizovat" státní zprávu. Je proto velmi pravděpodobné, že celá „epidemie náměstků“ na ministerstvech dle zákona o státní službě měla de facto pokrýt zájmy současných vládních stran. Víme, že si například ministryně školství Kateřina Valachová přivedla na ministerstvo školství jako svou náměstkyni Simonu Kratochvílovou, která se stala náměstkyní podle zákona o státní službě.  Kratochvílová pracovala před tím na Úřadu vlády podobně jako Valachová.

Požadavek premiéra Sobotky na „nestrannost“ ministrů v případě Schillerové je tak dalším důkazem toho, kdo vlastně prohlubuje vládní krizi.  Je evidentní, že koaliční smlouva, v níž se partneři ve vládě navzájem ubezpečují, že nebudou „kádrovat“ návrhy na obsazení ministerských postů, dávno neplatí. Je proto naprosto skandální, pokud se zejména ČSSD tváří tak, že jí jde o dokončení vládního projektu na půdorysu současné koalice a přitom se snaží od svého hlavního koaličního partnera zcela odstřihnout.  Pokud hnutí ANO jmenuje na pozici ministra financí kohokoli ze svých řad, vždy mu bude Sobotka a ČSSD předhazovat, že takový nominant není „nestranný“.  

Sobotka a celé vedení ČSSD by bylo zřejmě spokojeno jenom tehdy, pokud by bylo ministerstvo financí svěřeno do gesce premiéra.  Ten by ihned vyhlásil kontrolu všech korunových dluhopisů a spočítal, kolik dluží státu Andrej Babiš  na daních. 

KSČM nyní v poslanecké sněmovně sbírá podpisy pro konání další mimořádné schůze, na které by se projednával návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Další opoziční strany namítají, že pokud by vláda padla, získal by „moc“ nad situací prezident, čemuž chtějí zabránit.  Proto tedy vláda nepadne a budeme stále svědky koaličně-opozičního boje nejen s Babišem, ale i se Zemanem? Kdo se tedy bojí dikce Ústavy? Ti, co nechtějí poslat ke dnu evidentně neschopnou a nefunkční vládu Bohuslava Sobotky, nebo ti, kteří jí dávají „umělou výživu“ a „dýchání z plic do plic“?