Řekové mají rádi euro a své dluhy

Je stále více zřejmé, že řecké dluhy zůstanou nesplaceny. Teď se hraje o to, jestli to bude s kraválem nebo bez něj.

Řekové před mnoha a mnoha lety neříkali pravdu, alespoň ne celou. Ve svých státních financích prováděli ne zcela standardní operace, které měly u ostatních členských států EU vytvořit selanku řecké spolehlivosti a práva.  Tím se jim „podařilo“ stát se součástí eurozóny s nadějí na další pohodové roky s evropskou kasou za zády.

Poté se světem prohnala krize nadhodnocených papírů realitního byznysu USA a všelijakých bezcenných instrumentů, na což navázala ekonomická recese a řecká situace se stala neudržitelnou. Řecko zbankrotovalo – což bylo zamaskováno štědrými úvěry eurozóny a tak zvanými reformami, které z Řeků rázem udělaly chudé příbuzné.

Radikální řecká levice na odmítání splácet dluhy a slibech návratu „starých zlatých časů“ vyhrála volby. Po několik týdnů trvajících tahanicích se státy eurozóny, zejména s Německem, dostalo Řecko čtyřměsíční odklad najít způsob jak splácet dluhy a současně přidat všem podle slibů z volební kampaně. První velmi vágní návrhy toho, jak si řecká levice představuje reformy, byly už do Bruselu zaslány. Eurozóna nyní troubí na poplach – žádné další jednání s Řeckem zatím neprobíhá a utíká tak čas na řeckou „záchranu“.

Řekové ale dali ústy svých představitelů najevo, že již žádné další pomoci nežádají, řecký ministr financí Varufakis  obvinil eurozónu z toho, že věděla a ví o tom, že řecké dluhy jsou nesplatitelné a přesto dál posílá do Řecka peníze. Ale hlavně, Řekové si libují s eurem a naprostá většina z nich odmítá návrat k řecké drachmě. Koneckonců, asi dobře vědí, že s drachmou by na ně finanční situace dopadla s mnohem větší intenzitou bez ochranného polštáře eurozóny.

Jako hlavní argument obhájců eura se uvádí, že tato měnová unie nemá jasný plán jak nakládat se státy, které porušují své závazky vůči jednotné měně. Vzhledem k tomu, že tento argument slýchám již déle než dva roky, uplynul již dlouhý čas k tomu, aby takový plán byl připraven a použit. Jsem navíc hluboce přesvědčen, že plán odchodu Řecka z eurozóny již existuje, pouze zatím není „politická vůle“ ho zrealizovat.  Všichni hráči na trhu znají pravidla a vědí, jak to dopadne. Pokud Řecko nechce drachmu, stále existuje možnost, aby si Řekové vybrali například euro2 a vytvořili tak prostor pro srovnání své vlastní ekonomické výkonnosti s výkonností eurozóny s pomocí jiné, přijatelnější měny.  Eurozóna by pak jistě ráda restrukturalizovala řecký dluh co do výše a času splátek. I ochota k nějakým stoprocentním odpisům části řeckého dluhu by se našla. Padlo by ale hlavně ono současné nicnedělání, předstírání toho, že Řecko chce reformy a je schopné dostát svým závazkům.

Řecko by se mělo vrátit tam, kde je výborné, tj. v turistickém průmyslu. Neustávající polemiky kolem řecké ekonomiky turistickému byznysu naprosto škodí a Řecko tak nevyužívá svůj obrovský potenciál. Osvoboďme Řeky ze jha eura a udělejme z Řecka opět turistický ráj na zemi! Tyto výzvy však především musí najít odezvu v pilíři eurozóny, Německu. Doufám, že je již situace k takovému řešení příznivá.