Řecko chce „sociálně únosné reformy“

Alexis Tsipras požádal o další peníze z EU. Přislíbil reformy, které ale musejí být „sociálně únosné“. Tak vypadá marxismus 21. Století. Tím se vůbec neliší od marxismu minulosti.

Nový řecký ministr financí Euklidis Tsakalotos je marxistou, vstoupil do řecké komunistické strany a je tak podobně jako jeho předchůdce Varufakis radikálně levicově orientován. Přesto do něho vkládají někteří vyjednavači z EU „větší naděje“, protože na rozdíl od Varufakise se umí „lépe chovat“.

„Sociálně únosné reformy“ – tento nový či staronový řecký požadavek, je v přímém rozporu s tím, aby mohl řecký stát vůbec hospodařit alespoň s vyrovnaným rozpočtem. Premiér Tsipras dokonce v Evropském parlamentu prohlásil, že dosavadní reformy nezvýšily výběr daní a že v Řecku vládne korupce, díky níž se celý reformní balík v minulosti „vyčerpal“.

Problémem Řecka je přitom přemrštěný sociální systém, zajišťující státním zaměstnancům velké příjmy a řeckým důchodcům penze, o kterých si na východ od Berlína mohou státy EU jenom zdát.  Je pravdou, že tento systém v Řecku zavedli řečtí socialisté před desítkami let a že v prvním balíčku „reforem“ po roce 2010 byly penze kráceny o desítky procent, přesto ale zůstaly na trojnásobku penzí českých!

Řecký dluh současnosti je samozřejmě nesplatitelný (300 mld. Euro je 8 bilionů českých korun) a je to asi pět až šest ročních českých rozpočtů!  Nelze proto žádné reformy korigovat prvkem „sociální únosnosti“, protože tak se řecká ekonomika bude stále točit v bludném kruhu, že pomoc EU prostě zapojuje jako „jistý“ příjem svého státního rozpočtu. Systém –Evropo dej a my ti něco vrátíme - který se praktikuje posledních pět let, je dlouhodobě neudržitelný.  Často se argumentuje, že Řecko činí 2% z celkové produkce eurozóny, a tudíž jakoby si eurozóna mohla dovolit další plýtvání. Nemůže, protože řecká „černá díra“ přitahuje pozornost médií a samozřejmě, je obrovským argumentem pro euroskeptiky, jejichž síla bude nepřímo úměrná stavu řecké ekonomiky. Čím hůř se bude řecká situace vyvíjet, tím porostou preference euroskeptických stran a radikální levice po celé Evropě.

Nyní se jasně ukazuje, že pokud by Řecko zbankrotovalo před lety, mohla na tom být celá EU i Řecko dnes mnohem lépe. Řekové by už měli to nejhorší za sebou a mohli si lízat rány. Nyní je čeká to, čemu se chtěli mermomocí vyhnout, i když budou mít euro anebo budou bez něho. Promarněných pět let bude EU ještě dlouho mrzet, pokud vůbec jako EU přežije příští dva roky po volbách  ve Francii, Španělsku a dalších zemích.