Rakousko je další potížista

Podle předsedy EK Jean-Clauda Junckera by v případě zablokování rakousko-italských hranic v Brennerském průsmyku nastala „politická pohroma“. Rakousko se brání tím, že jde pouze o preventivní opatření.

Rakouský ministr vnitra Wolfgang Sobotka obhajuje rakouský plán na výstavbu asi 350 metrů plotu v okolí dálnice na Brennerském průsmyku a vybudování několika kontrolních stanovišť.  Podle předsedy EK Junckera by v takovém případě nastala „politická pohroma“. Rakouskem loni prošlo statisíce migrantů do Spolkové republiky Německo, v samotném Rakousku jich však zůstalo devadesát tisíc.  Nyní sice proud migrantů díky uzavření balkánské trasy poklesl, pašeráci lidí se však vracejí na nebezpečnější trasu přes Středozemní moře do Itálie. Rakousko se tak podle ministra vnitra připravuje pouze na případ, že by se situace opět vymkla kontrole.

Zdá se, že v Rakousku s ne vždy dobrými zkušenostmi s chováním některých mladých migrantů ze severní Afriky a Afghánistánu v podobě násilné trestné činnosti včetně vražd, se již nehodlají dále smiřovat s rolí „pozorovatele“ a „tranzitu“.  Ze strany vedení EK se tak Rakousko stává dalším státem, který „zlobí“ a zasluhuje pokárání.  Nedosti na tom, že v prvním kole rakouských prezidentských voleb zvítězil kandidát Svobodných Norbert Hofer. Kandidáti vládnoucích lidovců a socialistů skončili hluboko v poli poražených. Důvodem vítězství Hofera je jeho tvrdá kritika rakouské migrační politiky, v níž obvinil vládnoucí strany z neschopnosti tuto krizi jakkoliv řešit. 

Velmi pravděpodobné je tudíž to, že vláda vzala výsledek prvního kola prezidentských voleb velmi vážně a snaží se napravit si u rakouských voličů pošramocenou reputaci.  Pokud Hofer zvítězí i ve druhém kole 22. května, přibude předsedovi EK Junckerovi nejedna další vráska. Zdá se tedy, že se EU diferencuje ve vztahu k migraci už i uvnitř „staré patnáctky“ a budoucí politika Rakouska bude více sledovat své vlastní zájmy a námitky EK bude spíše ignorovat. Předseda EK Juncker by však měl pochopit, že riziko konce Schengenu nevzniklo v Rakousku a v dalších státech, které zavedly nebo zavádějí namátkové kontroly na hranicích. Vzniklo jako důsledek úplného selhání ostrahy vnějších hranic států Schengenského systému, za což nese i on, jako předseda EK, největší díl odpovědnosti.

Pokud nyní EU poněkud volněji dýchá, není to díky politice EK ale států mimo EU na balkánské trase, které přestaly brát na stanoviska EU a EK zvláště ohled a začaly se řídit vlastními zákony a rozumem.