Prozření Markéty Šichtařové?

Článek  Markéty Šichtařové  bychom  mohli  chápat s jistým zadostiučiněním jako prozření známé  bloggerky, kdyby, a to je právě ten balvan v jejím článku, se nepokoušela srovnávat čistky Zemanovy vlády s výběrem nového šéfa FEDu.

Paní Šichtařová nešetřila kritikou bývalé vlády Petra Nečase, řadu jejích kroků podrobovala zdrcující kritice jako odporující pravicové politice či zdravému rozumu.  Najednou se podivuje, že zde vláda bez důvěry provádí čistky ve státních podnicích a to nikoli na základě odbornosti ale z hlediska výběru přátel Miloše Zemana a jeho ministrů.

Vrcholem relativistického pojetí jejího příspěvku je však tvrzení, že obdobně probíhá i výběr šéfa FEDu. Novým šéfem FEDu se tedy nestane „nejlepší ekonom USA“, ale ten, kdo chodí hrát golf s mocnými muži Obamovy administrativy, tj. přítel současné hlavy státu.  A jak autorka píše, v případě šéfa FEDu jde o pozici, která rozhoduje prakticky o celé světové ekonomice.

A jak by tedy měl výběr nového šéfa FEDu probíhat? Snad ne tím, že se na tuto pozici vypíše veřejné výběrové řízení, do něhož se může přihlásit kde kdo?  Naprosto rozumím tomu, že se Obamova administrativa snaží nalézt vhodného kandidáta na základě politiky, kterou reprezentuje. Neumím si absolutně představit, že by Obama jmenoval šéfem FEDu někoho, kdo by torpédoval záměry americké vlády.

To jen u nás se tvrdívá, že jen otevřená výběrová řízení na jakoukoliv pozici ve státní správě jsou tím pravým ořechovým. Není to pravda, jak ostatně ukázal nedávný malér ministra kultury Balvína s Národním divadlem.  A ostatně, i šéf České národní banky je vybírán podle politického klíče, přestože v naší malé otevřené ekonomice je jeho manévrovací prostor sevřen téměř jako svěrací kazajka.

To, co zaslouží kritiku, je něco zcela jiného. Je to způsob, jakým si prezident  podmanil  exekutivu a  to, jakými okolnostmi podmiňuje své další kroky. Je nestydaté, pokud se prezident schází s vrchním státním zástupcem, vyjadřuje mu „plnou podporu“ a tak ho de facto zbavuje nezávislosti na exekutivě.  Takovéto kroky kdekoliv jinde na západ od našich hranic by byly důvodem k tomu, aby se hlava státu poroučela.

To, že se vláda i bez důvěry poslanecké sněmovny, snaží personálními rošádami přizpůsobit chování státních podniků a institucí svým plánům, se mi sice absolutně nelíbí, ale to je tak vše, co proti tomu mohu dělat.  Nelíbí se mi ale také, když nad počínáním nynější Zemanovy vlády  kdejaký včerejší kritik pravicové vlády roní krokodýlí slzy. A to Zemanův kabinet nemusí zdaleka být tím, který něco zásadním způsobem změní k horšímu. Na to tu máme jiné strany, které se těší na to, až dosednou do Strakovy akademie a začnou dělat svou „politiku pro lidi“.  Je skandální, jak prezidentova strana SPOZ nyní vyhrožuje, aby bylo „vráceno vše, co bylo nakradeno“.  Kde to skončí nebo lépe kde to začne? Že by u Andreje Babiše?