Prospěšných politiků je málo

Andrej Babiš si vysnil řízení města či kraje tak, že se bude volit jenom starosta či hejtman a ti se obejdou bez zastupitelstev. Politiků je moc a stačilo by nám jen 101 poslanců.

Podle iDnes.cz máme údajně politiků „tak akorát“.  Reagují tak na „bědování Zemana a Babiše“, kteří by rádi viděli v Česku méně politiků. Podle sociologa Daniela Prokopa není poměr mezi počtem zákonodárců a obyvatel země lineární. (např. Německo by tak muselo mít 150krát tolik poslanců než Lucembursko). Řada teorií tak podle něj pracuje s porovnáváním počtu zákonodárců a odmocniny populace. „Takže země, která je 100x větší, by měla mít zhruba 10x tolik zákonodárců. Samozřejmě to je jen přibližná idea, protože záleží na volebním systému země, jaké pravomoci mají regionální vlády apod.,“ vysvětluje Prokop.

Právě pod tímto článkem se odehrává poměrně inspirativní diskuse. Řada čtenářů si mimo jiné všímá i faktu, že právě za vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL stoupl počet státních úředníků o desítky tisíc a jejich platy tak spotřebují o několik řádů více finančních prostředků než český parlament.  Ve zmiňovaném článku je uveden graf počtu zákonodárců státu na odmocnině počtu obyvatel.

Podle tohoto grafu tak počet zákonodárců v Česku odpovídá stavu, který panuje i jinde ve světě. Větší počet zákonodárců mají podle grafu zejména Itálie, Francie a Rumunsko, menší naopak Měmecko, Ukrajina či Holandsko. Pokud by se zredukoval počet zákonodárců podle představ Andreje Babiše, byli bychom okamžitě na špičce států s nejmenším počtem zákonodárců na počet obyvatel.

Velká řada čtenářů si v diskusi všímá spíše kvality zákonodárného procesu a zákonů. Ta je však logicky spojena s tím, koho si do poslanecké sněmovny či senátu zvolíme.  Zákony, přijaté v období 2013/17 jsou poplatné tomu, že jsme měli levicovou vládu se všemi jejími atributy rozhazovačnosti a zvyšování administrativní zátěže.  Některá vcelku zřejmě přínosná opatření, jako kontrolní hlášení k DPH, které by mohlo odhalit možné karuselové podvody s DPH, tak hodnotíme v celkovém kontextu vládní politiky včetně EET negativně, pokud levicové politice nefandíme.

To, co osobně považuji za naprosto chybné, je však Babišova představa o tom, že si na úrovni obce, města a kraje máme volit pouze jediného člověka, starostu či hejtmana, který pak bude realizovat „svou“ politiku s profesionálními zaměstnanci obecních či krajských úřadů.  V tomto návrhu je patrná snaha Babiše navrhnout řešení, které bude ušito na míru jeho představě „řídit stát jako firmu“.

Nahradit kolektivní rozhodování na úrovni obce či kraje rozhodováním jediného člověka bychom sice dosáhly stavu „řídit obce či kraje jako firmu“, obávám se, že spory například o územním rozvoji obce, nové stavby a další velmi viditelná rozhodnutí vládců krajů a měst by bez zastupitelstva donutilo vyjít nespokojené obyvatele měst či krajů do ulic a vyjádřit tak odpor proti záměrům jediného „zastupitele“.

Zastupitelská demokracie, kterou Babiš evidentně rád nemá, je často pomalá, některé věci jdou opravdu ztuha. Experimenty s „vylepšováním“ v sobě skrývají nebezpečí, že se se špinavou vodou vylije z vaničky i dítě.

Co se počtu politiků týče, je pravdou, že těch, co si zaslouží pozornost a mají to „srovnané“ je málo a naprostá většina z poslanců a senátorů je spíše „do počtu“. Těch „zbytečných“ je tak zdánlivě skutečně velmi mnoho. A přesto je systém zastupitelské demokracie zárukou obměny politické reprezentace.  Zažili jsme a zažíváme politické vzestupy i pády celých stran či hnutí. Přesto bych české politiky vzal v jednom na milost. Jsou věrným obrazem nás, voličů. Nejsou ani horší ale ani lepší než my, jejich voliči. Nestěžujme si na ně zejména v případech, kdy se sami nejsme ochotni aktivně podílet na jejich volbě. To, že mají svůj mandát časově omezen, je zásadní výhodou zastupitelské demokracie. Hodně už o tom vědí zástupci ODS, která se jako tak zvaně „tradiční “ strana setkala s odlivem přízně voličů v roce 2013, a řada z nich se do poslanecké sněmovny nedostala.

Plány Andreje Babiše na podstatnou redukci systému zastupitelské demokracie proto nepovažuji za prozíravé a správné. Jsou spíše návodem na to jak Česko přeměnit na stát vlády „silné ruky“.