Proč je „rovnoměrnost“ v uprchlické krizi nesmyslem?

Z diskuse kolem uprchlické krize a zejména z německého tlaku na zavedení hraničních kontrol uvnitř Schengenu ( tj. faktická likvidace volného pohybu zboží a osob) je patrné, že „rovnoměrnost“ nelze v režimu Schengenu zajistit.

Německo tlačí na zavedení hraničních kontrol proto, aby si vynutilo „rovnoměrnost“ podílu jednotlivých členských zemí EU na uprchlické krizi. Nicméně, i kdyby členské země EU přistoupily na německý požadavek kvót pro uprchlíky, v podmínkách volného pohybu osob je prakticky vyloučené zamezit tomu, aby se nakonec uprchlíci nestahovali tam, kam chtějí, tj. zejména do Německa – do země „blahobytu“.

Je proto velmi pravděpodobné, že by „kvótování“ nakonec Německu nestačilo a stejně by požadovalo návrat kontrol na hranice, aby co nejvíce ztížilo putování migrantů do Německa. Idea volného pohybu osob se tak pod náporem migrantů hroutí jako domeček z karet. Zavedení hraničních kontrol mezi státy EU by současně vedlo k erozi „jednotných politik“. Německo by tak přišlo o výsadu prosazovat svůj pohled na evropský integrační mechanismus. Někomu by se to mohlo zdát dokonce i výhodné, protože bychom se na míle vzdálili od ideje federalistické Evropy, se kterou si tak rádi pohrávají evropští socialisté.

Zdá se tedy, že realita současného světa vylučuje další prohlubování evropské integrace. Je přinejmenším smutné, že teprve uprchlická krize ukázala, že evropská integrace není žádný jednosměrný proces vedoucí ke Spojeným státům evropským. Přidáme-li k této krizi uprchlické i krizi důvěry ve společnou měnu díky „patologickým“ státům typu Řecka, tlak Ruska na EU na Ukrajině, nečeká v nejbližším období EU nic pozitivního.