Přítel Ruska Vyvadil si „namazal Tvarůžkovou na chleba“

Rozhovor Jiřího Vyvadila se Zuzanou Tvarůžkovou se stal v poslední době nejčastěji zhlédnutým videem rozhovorů ČT24. Velký přítel Ruska Josef Havránek sice uznává, že Vyvadila „nemá rád“, nicméně jedním dechem tvrdí, že si v onom inkriminovaném rozhovoru Vyvadil Tvarůžkovou „namazal na chleba“. A den na to se z klávesnice pana Josefa Havránka objeví další perla – informování o Ukrajině je podle něho česká „Osvětimská lež“.

Nějak se nám to s tou Ukrajinou pěkně zamotalo.  Minulí kritici „socialismu EU“ se proměnili v obdivovatele Vladimira Putina, který vládne autokraticky, jeho invaze na Ukrajinu mu zvýšila domácí popularitu na 82%, jeho kritici jsou v Rusku umlčováni.  Výborný a velmi objektivní je podle mého názoru rozbor ukrajinských událostí v článku Josefa Dobrovského. V něm autor vyzdvihl zásadní problém našich „přátel Ruska“, tj. obdiv k autoritářské moci Putina, který „co řekne, to udělá“. Jak je to krásné a jednoduché oproti prezidentu USA, který takovou moc nemá, do kterého se v USA kde kdo trefuje.

Jiří Vyvadil svůj obdiv k Putinovi vyjadřuje expresívními výrazy o „nejschopnějším současném světovém politikovi“.  Pokud se na politickou situaci díváme ruskými velmocenskými ambicemi, pak Putin bezesporu hraje podle not, které mu napsali jeho generálové. Poněkud ve stínu současné ukrajinské krize, v níž figurují vojáci bez označení příslušnosti – údajná „domobrana“ - s technikou, která patří jenom armádě, je pozapomenuta podpora ruské armády při „osamostatnění Podněstří“. I tam byla ruská armáda využita k prosazení ruského imperiálního zájmu neztratit kontrolu nad strategicky důležitým územím. Podle „přátel Ruska“ jsou neoznačení vojáci na Ukrajině zběhové ukrajinské armády, kteří přešli na ruskou stranu. Mimochodem, za zběhnutí je na celém světě jediný trest – kulka do hlavy. Náš soudruh podplukovník na katedře vysoké školy tvrdil, že kulka do hlavy je nejen za zběhnutí, ale za neplnění rozkazu. Vzpomínám si, jak na nočním cvičení nás- tak zvaných absíků- vydal poněkud nejasný rozkaz o tom, kdy bude vyhlášen „bojový poplach“. Místo v půl druhé v noci ho jeden z nás vyhlásil o hodinu dříve. Načež nastala mela, všichni jsme stříleli na nepřátele a tento rámus z desítek samopalů byl pomalu přehlušen neuvěřitelným řevem tohoto podplukovníka, který se nesl nad náhle ztichlou krajinou cvičiště a dominovalo v něm – Za to je kulka, kulka, KULKA!!!

Přátelům Ruska se evidentně stýská po časech, kdy byl „klid a pořádek“, za jiný názor než oficiální byl trest (zákaz činnosti, odvolání z funkce, v SSSR cesta na Sibiř). Lze tak tušit, co by se stalo, kdyby naši „přátelé Ruska“ získali silnou politickou pozici ve vedení našeho státu. Hezky by si to s námi, „nepřáteli“ Ruska, vyřídili po bolševicku a s plnou parádou zákazů a trestů.  Naštěstí zatím naše vláda i prezident projevili smysl pro realitu, ruský postup podrobili kritice a prezident dokonce vyzval k tomu, aby Západ Rusko „zastrašil“ demonstrací síly.  

Stále u nás máme svobodu slova a „přátelé Ruska“ si mohou svobodně vykládat, co chtějí. To je demokracie. Tak i my s názorem diametrálně odlišným máme právo na svůj názor a nenecháme se „přáteli Ruska“ zastrašovat. Je ostatně dobré vědět, kdo je kdo.