Povládne nám místo vlády NKÚ?

 Ministryně financí Alena Schillerová prohlásila v pořadu Události, komentáře na ČT24, že hodnotící zpráva NKÚ o situaci ČR je zpolitizovaná.  Musím s tímto hodnocením souhlasit.

Opoziční strany svolaly mimořádnou schůzi poslanecké sněmovny, která se měla zabývat zprávou NKÚ o stavu ČR a o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Sněmovna po několikahodinové diskusi neschválila program schůze. V pořadu Události, komentáře na ČT 24 pak vystoupila v moderované diskusi ministryně financí Alena Schillerová, předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura a předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik. Diskuse se nesla právě v duchu jednání poslanecké sněmovny.

Až dosud jsem se, zřejmě naivně a nerozumně, domníval, že politika se realizuje díky mandátu, které politické strany a hnutí získávají z voleb. Vytvoří se koalice stran vládních a proti nim stojí strany nevládní, či opoziční. U nás máme sice jednu stranu, a to komunisty, v pozici nevládní, ne však opoziční, ale podobnou situaci jsme přeci prožili před dvaceti lety, když nám vládla ČSSD s tolerancí ODS. Říkalo se tomu opoziční smlouva. Takže opět žádné novum.

Dále jsem se opět naivně a nerozumně domníval, že každá vláda má nějaký program, se kterým předstoupí před sněmovnu, a ta jí vyslovením důvěry dá souhlas s provedením vládních záměrů. Pokud nám dnes vládne menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD, kterou tolerují komunisté, je to bezpochyby vláda výrazně levicová. Pro levicové vlády je pak typické to, že prosazují opatření podporující „sociální politiku“. V uvozovkách je to proto, že je to často spíše politika sociálních transferů i lidem, kteří žádnou zásadní sociální výpomoc nepotřebují. Jako důchodce bych pak mohl být spokojen s tím, že nám vláda už dvakrát zvýšila o dost stovek korun penze. Nicméně, je to důsledek levicového charakteru vlády posvěcený hlasováním poslanecké sněmovny.

Pokud by nám vládla vláda pravicová, měla by zřejmě jiné priority. Poslední pravicová vláda Petra Nečase měla trochu „smůly“ v tom, že se během její činnosti dostavila ekonomická recese či dokonce krize a přistoupila proto k bezprecedentnímu kroku a zvýšila některé daně. To jí také dodnes její voliči vytýkají. Pak ale především doplatila na aféru svého premiéra, dozorovanou vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci a po zásahu policie na Úřadu vlády podal Nečas ani ne do týdne demisi. Po ní nastoupila vláda premiéra Bohuslava Sobotky s ANO a lidovci a naprostou většinu opatření Nečasova kabinetu zrušila a po Nečasovi pak zůstala v platnosti pouze církevní restituce a i tu teď vláda Andreje Babiše „upravila“ a platby církvím zdanila.

NKÚ nyní vydal výroční zprávu za rok 2018, v němž těžce zkritizoval činnost státu - potažmo vlády. Premiér Babiš se proti zprávě ohradil a bude o ní jednat s předsedou NKÚ Miloslavem Kalou (bývalým politikem ČSSD a předsedou NKÚ od roku 2013). Podle NKÚ stát neřeší bytovou situaci, dopravu ani daňovou problematiku. Obecně řečeno, takto je možné hodnotit činnost prakticky všech vlád po roce 1989. Výjimkou snad bylo dle mého soudu jen transformační období od socialistické ekonomiky ke kapitalismu a i to mělo své „mouchy“. Komunisté dodnes kritizují toto období jako „rozkradení státního majetku“.

V již zmíněné diskusi na ČT24 prohlásila ministryně financí, že zpráva uvádí chybné informace a že její zaměření je „nad rámec daný zákonem“. Dokonce použila i spojení o „zpolitizované zprávě“. Dávám jí za pravdu zejména v tom, že by NKÚ neměl ve výročních zprávách suplovat politické strany a rozhodování voličů. Za současnou politickou situaci a vládní politiku je odpovědný premiér a jeho hnutí ANO, koaliční ČSSD a „tolerující“ KSČM. Voliči v dalších volbách do poslanecké sněmovny určí, zda vládě věří či nikoli. O tom, že se staví málo dálnic a jsou ve špatném stavu, víme desítky let, bytová nouze zejména v atraktivních lokalitách je známá rovněž desítky let a o zjednodušení daňové soustavy se rovněž hovoří desítky let. Vždy se něco začalo, aby to pak s humbukem noví vítězové smetli ze stolu.

Mám tak vcelku nedobrý pocit z toho, že se NKÚ aktivně zapojil do předvolební diskuse a je tak další složkou státu (po policii, státním zastupitelství a soudech), která se snaží ovlivnit vládní politiku. Považuji proto dílko NKÚ za politikum, které se snaží z dlouhodobě neřešených či dokonce neřešitelných problémů v české politické konstelaci, vytloukat politický kapitál a nahrávat opozici. A to je škoda, protože o tom by zřejmě práce NKÚ být vůbec neměla.