Poplatek za jedno vyvezení popelnice?

V rozhovoru s MF DNES ekonomka a rektorka Moravské vysoké školy Olomouc Jarmila Zimmermannová hovoří o poplatku za jedno vyvezení popelnice jako progresivním řešení místo roční sazby. Není to tak jednoduché, paní rektorko.

Rektorka Moravské vysoké školy Olomouc Jarmila Zimmermannová poskytla MF Dnes obsáhlý rozhovor o zpracování odpadů. Hodně prostoru je dáno emisním povolenkám a také recyklaci odpadů. A dotkla se i jednoho letitého problému – ceny za svoz odpadu z klasických „popelnic“. Je to drobnost ale přesto je dle mého soudu nápad paní rektorky na „druhý“ pohled docela nedomyšlený.

Zásadní roli má v oběhovém hospodářství recyklace. Neměl by poplatek za odpad být motivační?
Líbil by se mi poplatek za jedno vyvezení popelnice. Ve většině obcí je měsíční či roční platba, jež je úplně stejná, ať člověk třídí, nebo ne. Kdyby se to dalo s využitím digitálních technologií monitorovat, vedlo by to ke snaze množství odpadu snížit.

Idea poplatku za svoz popelnice, tj. snaha zapojit spotřebitele do recyklační ekonomiky tím, že méně odpadu bude znamenat menší poplatek za svoz odpadu, není samozřejmě zcela nová. Obce a města poplatky za svoz odpadu nakonec převážně řeší ročním poplatkem. Je pravdou, že tento systém „poškozuje“ ty, kteří mají popelnice poloprázdné. Někde proto přicházejí s možností týdenního svozu či čtrnáctidenního svozu a spotřebitel si může vybrat. Takový systém už zvýhodní domácnosti s menším množstvím odpadu, které zaplatí asi polovinu roční sazby oproti těm, co si nechávají vyvážet popelnice jednou týdně. Nakonec to ale zase skončí tak, že se sváží vše jednou za čtrnáct dní, protože jsme „filutové“ a existuje plno možností jak se odpadu zbavit včetně ilegálních černých skládek.

Město, kde bydlím, zase v rámci politického rozhodnutí přestalo od nás, spotřebitelů, poplatky za svoz popelnic vůbec vybírat a hradí z městského rozpočtu všechny náklady na svoz odpadu. A ačkoliv by si člověk mohl myslet, že v tomto systému není prostor pro černé skládky, když lze všechno zlikvidovat v popelnicích „zadarmo“, opak je pravdou, a i v našem městě jsou lidé, kteří se odpadu zbavují ilegálně, zejména stavební sutě. Čas od času si firma, která sváží odpad dokonce dělá průzkum, co v černých popelnicích končí a objede popelnice a pár jich vezme a vytřídí. Ale obecně, co do popelnic dáme, to se odveze a skončí na skládce.

Paní rektorka by, tak jak navrhla, chtěla zapojit digitální technologie. Jestli to dobře chápu, chtěla by monitorovat, zda jsou popelnice plné a jenom plné vyvážet? Nebo by popelářský vůz jezdil po městě každý den a lidé by dávali popelnice ke svozu až tehdy, když jsou plné? To by se hezky prodražilo, nemyslíte?

Podle statistik (tato není přesně orientována na rok) patříme ke státům, kde se nejvíce třídí odpad. Každý v Česku loni v průměru vytřídil 42 kilogramů papírů, plastů, skla, kovů a nápojových kartonů. To nás řadí na 6. místo v žebříků srovnávající státy EU. Podle studie je Česko dokonce zemí s jedním z nejlevnějších a nejefektivnějších systémů třídění a recyklace. Ministerstvo životního prostředí připravuje další zpřísňování podmínek a chce finanční postihy pro ty, kdo odpad netřídí.Češi mají k dispozici více než 272 tisíc barevných kontejnerů na třídění, které se nacházejí v průměru necelých 100 metrů od domova, tedy jen dvě minuty chůze. Ještě v roce 2000 to přitom bylo více než čtvrt kilometru. I to je důvodem, proč Česko patří k evropským rekordmanům v třídění – podle statistiky třídí odpad 72 procent Čechů.

Údaj z roku 2021 : Většina, celých 98 % Čechů třídí odpad doma a pro nadpoloviční většinu respondentů (52 %) je hlavním motivem jeho recyklace a opětovné užití. Segment plechovek je nejdynamičtěji se vyvíjejícím typem obalu. Výrobci i zákazníci cení hlavně jeho lehkost, skladnost, bezpečnost při dopravě i ekologičnost. Právě kov je totiž velmi dobře recyklovatelným materiálem, který lze používat stále dokola.

Podle výše uvedeného se mi jeví nápad digitálního sledování černých popelnic a jejich svozu teprve když jsou plné mimo reálnou situaci. V našem městě je kontejnerů pro tříděný odpad dost – v dosahu 150 metrů mám dvě sběrná místa, v dosahu 500 metrů asi pět. Většina zejména kontejnerů na plasty má však docela malé otvory a když dostanu nějaký domácí přístroj obalený polystyrénem, většinou je nutné polystyrén lámat a nadělá se tím dost „svinstva“.

V odpadovém hospodářství je jistě možné leccos zlepšovat, ale ne vše má smysl, ačkoliv to na první pohled může vypadat zajímavě. Ale na „druhý“ a třetí“ se obvykle zjistí, že možná úspora nákladů nás, producentů odpadu, by se promítla do vyšších nákladů firem odpad svážejících a ty by si to nechaly od nás zase zaplatit. Obávám se, že bychom na principu svozu odpadu podle paní rektorky moc neušetřili.