Politika ODS : Totální negace Babiše pokračuje , preference stagnují

Osm měsíců od voleb do poslanecké sněmovny přinesla zásadová politika současného vedení ODS několik věcí. ODS je více zapouzdřená, více militantní a stále méně ochotná ke změně své politiky.

Nová ministryně průmyslu Marta Nováková poskytla v Událostech, komentářích rozhovor, v němž mimo jiné odpovídala na otázku Světlany Witowské, jak to, že se ona, volička ODS, dostala do vlády Andreje Babiše. Nováková prohlásila, že se současnou politikou ODS zaměřenou proti jediné osobě /Andreji Babišovi/ dlouhodobě nesouhlasí a že nejprve sice nabídku Babiše do jeho první menšinové vlády odmítla, pak však nabídka přišla znovu a ona se rozhodla jí přijmout. Podporu (ať už přímou či nepřímou) od KSČM nepovažuje za nic hrozného, je to podle ní realita poslanecké sněmovny poté, co pravicové strany odmítly s Babišem jednat.

V Událostech, komentářích pak další den vystoupil mimo jiné místopředseda ODS Martin Kupka. Zopakoval tezi o „polo-komunistické vládě“ a o trestně stíhaném premiérovi. V pořadu vystoupila i bývalá ministryně školství Kateřina Valachová. Tuto rétoriku Kupky sice odmítla, ale protože je to přeci jenom málo schopná řečnice, nebylo to vůbec přesvědčivé. Proto je dle mého soudu velmi potřebné politiku ODS od voleb do současnosti podrobit analýze, která by ukázala na silné a slabé stránky současné politiky ODS. A řeknu hned na začátku - žádnou silnou stránku politiky ODS nevidím, spíše jen silná prohlášení ve stylu „bolševická vládo, nejsme žádné stádo“. Jiná věc je, že ČSSD, další „tradiční strana“ dělá snad ještě horší politiku s tím, že ovšem obsadí ministerská křesla. Politika ČSSD však již byla i mnou tolikrát přetřásána, že nevidím žádný smysl pokračovat ve výčtu chyb její politiky.

ODS v loňských parlamentních volbách nedopadla úplně katastrofálně. Po 7% z roku 2013 je zisk něco více než 11% samozřejmě náznak návratu ODS do hry. Bohužel pro ODS, svůj volební výsledek strana naprosto prokaučovala „profesorským“ přístupem k sestavování jak poslanecké sněmovny, tak i vlády. V politice ODS dnes dominuje „politologický přístup“, který v sobě nezapře předseda ODS Petr Fiala. ODS, podobně jako všechny strany ve sněmovně kromě hnutí ANO, vsadila ve své volební kampani všechno na totální kritiku Andreje Babiše. Svou rétoriku pak nezměnila ani po volbách, i když to byla právě ODS, která mohla s hnutím ANO vytvořit dvoukoalici s většinovou podporou ve sněmovně. Místo toho se ODS zcela věnovala další dehonestaci Babiše a svým postojem a prohlášeními (nejen Fialy) hnala ANO a Babiše do náruče levicových stran. ČSSD byla v poněkud jiné situaci. Po těžké volební porážce změnila vedení a to změnilo odmítavou politiku vůči Babišovi a nakonec s ním jde do koalice s podporou KSČM. Výsledek ODS tím, že uspěla lépe, než v roce 2013, dovolil vedení ODS prohlásit: vidíte, naše politika je správná, posílili jsme a jsme alternativou ANO. Nicméně, účast ve vládě by ODS slušela mnohem více než „profesorská“ kázání Fialy v poslanecké sněmovně. Petr Fiala navíc trpí tím, že není jasným lídrem typu Václava Klause nebo Mirka Topolánka. Spíše se podobá Petru Nečasovi, který také hezky mluvil. I Nečase jsem považoval až do propuknutí aféry Nagyová za schopného politika a slušného člověka. A i když jsem jako volič ODS neopustil v roce 2013, úprk voličů od ODS byl jednoznačně zapříčiněn tím, co na Nečase vyplavalo po zásahu policie na Úřadu vlády. Samozřejmě, dnes víme, že policie de facto nemá nic kromě nezdaněných darů pro nynější Nečasovu manželku a pokusy odsoudit Nečase za údajnou korupci (místa pro tři poslance ve státní správě výměnou za jejich abdikaci) považuji za téměř vyloučené. Odhalení poměru Nečase se svou podřízenou však mělo na volební výsledek ODS fatální následek.

Od současného vedení ODS jsem však žádné zásadní „odříznutí se“ od bývalého Nečasova vedení neslyšel. Petr Fiala často naopak politiku Nečasovy vlády v čase hospodářské recese obhajuje. Byla jistě vynucena tehdejší hospodářskou situací, nicméně bylo to osobní selhání Nečase ve významné ústavní funkci, které ODS položilo na lopatky. Fiala by si měl být vědom toho, že získat zpátky voliče ODS není žádná legrace. Že vůbec nestačí být slušný a zásadový a voliči ODS se z vandru k ANO vrátí jaksi automaticky.

Za posledních osm měsíců se naopak jasně ukazuje, že voličské preference zůstávají přibližně na stavu z voleb v říjnu 2017. Žádný přesun k pravicovým stranám nepozorujeme, naopak, TOP 09 se stále nachází i po volbě Jiřího Pospíšila předsedou ve stadiu „klinické smrti“ kolem 5%, rovněž tak STAN. I preference ODS stagnují a žádný obrat není na obzoru.

Každá politická strana musí proto umět včas reagovat na tuto situaci a pokusit se o nápravu. Zatím pozorujeme ale ustrnutí ODS a všech opozičních stran na pozicích před volbami 2017 - trestně stíhaný premiér, estébák, komunista atd. atd. Nic to těmto stranám evidentně nepřináší. Proto se vymýšlejí teze o „soumraku parlamentní demokracie“ v Česku a straší se „polokomunistickou vládou“. Jestlipak by se v čase první volby Václava Klause prezidentem ODS líbilo, kdyby ho jiné strany nazvaly „polokomunistickým prezidentem“ jenom proto, že získal hlasy zákonodárců zvolených za KSČM?

ODS stojí před zásadní výzvou - buď bude dál profesorsky poučovat a dávat hraběcí rady nebo se vrátí k praktické politice kompromisů, třeba i s hnutím ANO. Sen o 30% ve volbách pro ODS je stále jenom snem. Je čas procitnout.