Podrazák Trump zradil své spojence

Masivní mediální aktivita evropského i amerického liberální tisku označuje Donalda Trumpa za „velikášského podvodníka“. I v Česku je Trump opět povětšinou označován za „morální nulu“.

USA stáhly své jednotky (o síle několika desítek mužů) od syrsko-tureckých hranic a tím „odsouhlasily“ tureckou invazi proti syrským Kurdům. Neváží si tak společného boje svých jednotek s Kurdy proti silám Islámského státu. Mezitím již turecký prezident Recep Tayyip Erdogan  vydal rozkaz k invazi do oblastí severní Sýrie.

„Spojené státy se staly zemí, jejímuž slovu se nedá věřit a v jejímž čele stojí velikášský podvodník,“ napsal polský list Gazeta Wyborcza. Podle něj takový vývoj není hrozbou jen pro USA, ale i pro jejich spojence včetně těch z NATO. „Každý případný agresor – od Ankary přes Teherán po Moskvu a Peking – teď chápe, že se naskytla šance, kterou nenechají nevyužitou. A nemusí hned někam posílat tanky. Stačí, aby do Rigy nebo Tchaj-peje vzkázali: 'Chcete se snad spoléhat na americké záruky? Tak to hodně štěstí!',“ napsaly polské noviny.

Kritika americké politiky založená na nedostatku morálky amerického prezidenta je v celku jasnou linkou. Citovaný list ostatně podporuje vehementně polskou opozici proti vládě Práva a spravedlnosti. Právě tato vláda se před nedávnem dohodla na trvalém pobytu amerických jednotek na polském území, který má přispět k odrazení případné „agrese z východu“.

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo k turecké invazi do Sýrie uvedl, že „Jsou (Turci) od jihu ohroženi terorismem. Dělali jsme, co jsme mohli, abychom odvrátili tuto teroristickou hrozbu od lidí v Turecku, přičemž jsme se snažili o to, co je pro americké zájmy nejlepší: odstranit hrozbu radikálního islámského terorismu pocházejícího ze Sýrie,“ řekl Pompeo.

Fakticky se stalo toto: USA si mezi Kurdy a Turky vybraly své spojence v NATO. Je bezesporu unikátní, že tak velký národ, kterým Kurdové jsou, nemá na Středním východě svůj vlastní stát a Kurdové žijí na území tří států (Sýrie, Iráku a Íránu), z nichž ani jeden nechce připustit vznik samostatného Kurdistánu. Historie boje Kurdů za samostatnost zná plno podobných příběhů jako je ten současný. Světové velmoci nakonec vždycky zvolily takové řešení, které se přiklonilo na stranu již existujících států v oblasti. Že je to sviňárna, jak píší mravokárci? Zcela jistě, ale světová politika není o mravnosti ale o zájmech.

Turecko a EU- to je dlouhý příběh „usmiřování“ s cílem integrovat Turecko do EU. Ten po mnoha letech „přístupových jednání“ nedávno zcela zkrachoval, protože Turecko již odmítlo tuto politickou hru a o členství v EU nemá dnes zájem. Erdogan je diktátor, který svou zemi ovládá pevnou rukou a většina Turků ho v této politice podpořila. Německý tisk se nedávno rozčiloval nad tím, že příslušníci turecké menšiny v Německu jsou z větší části nakloněni Erdoganovi a „neváží si německé demokracie“. Inu neváží. Je to jen doklad selhání integrace turecké menšiny do německé společnosti, která ani po padesáti letech nevykazuje známky toho, že jsou němečtí Turci jasně „proevropští“. Bohužel, podobně to dopadá i s integrací dalších příslušníků migrantů v Německu, a nejen v Německu. A přesto vrcholní politici EU vymýšlejí stále nové způsoby jak ilegální migraci do EU „sjednotit s politikou Paktu o migraci při OSN“, který migraci považuje za základní lidské právo. Trump tak zradil své kurdské spojence výměnou za spolupráci s Tureckem a Erdogan má během příštích čtrnácti dnů navštívit Washington. Je to klasická geopolitika a obchod něco za něco. Nicméně, nevěřím na smysluplnou variantu k NATO, zejména tak zvanou „evropskou armádu“, která by měla evropské členské státy NATO „koordinovat“. To by byl začátek rozkladu NATO, který si rozhodně nepřeji.

Geopolitika je svinstvo ať už jí dělaly koloniální velmoci minulosti nebo supervelmoci USA, Čína či Rusko současnosti. To je svět, ve kterém žijeme. Snít o světě spravedlnosti a morálky v politice můžeme, je však třeba se vždycky včas vrátit na zem, abychom nedopadli tak jako v roce 1938, 1968. Být v NATO není zdaleka tak velký morální prohřešek, jak to kritici Trumpovy politiky vidí.