Podpora Rusku je podporou vojenského diktátu

EU má starost o mír na Ukrajině.  Jak ho ale dosáhnout v situaci, kdy Rusko postupuje na Západ, je otázkou dne.

Pokud se Rusku v nynějších dnech daří vojensky a postupuje se svými oddíly na Západ, je prakticky vyloučené, aby se vzdalo svých posledních územních zisků za méně než nějakou velmi podstatnou výhodu, například další „odloupnutí“ ukrajinského území.  Potom je možné, že se „dovolenkáři“ stáhnou výměnou za uznání Novoruska jako „nezávislé“ entity.

Jednání v Moskvě, která vedla německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Hollande, jen potvrzují, že je to ruský prezident, který rozhoduje o míru či válce na Ukrajině. Rusko tak může vykládat o tom, že není v ukrajinském konfliktu nijak angažováno, co chce.  Putin svým jednáním se západními státníky potvrzuje, že tomu tak není. Rusko je plně v agresi proti cizímu státu angažováno a určuje, co se bude v příštích hodinách a dnech dít.

Není vůbec překvapivé, že v současné situaci jsou to politici USA, kromě svého prezidenta, kteří usilují o vyrovnání vojenských sil v rusko-ukrajinském konfliktu a prosazují, aby USA na Ukrajinu dodávaly smrtící zbraně, nejen ochranné prostředky. Někdejší kandidát republikánů na prezidenta  senátor John McCain vyjádřil svůj postoj zcela jasně. Shoduje se dokonce s viceprezidentem Bidenem! Pouze  Barack Obama (podle některých publicistů „přežvýkavec“) stále váhá a váhat bude.  Je to jeho mnohaletá politika, která sice snížila počet amerických vojáků  ve vojenských misí na  mnohaleté minimum, obdiv mu to ale u levicových přátel Ruska nepřineslo.  Obama je dále dehonestován, jsou mu podsouvány ty nejhorší válečné úmysly, a to jak ze strany Ruska, tak ze strany islámských teroristů.

Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničí, obvinil z eskalace rusko-ukrajinské války Západ. Údajně je to politika NATO ohrožující bezpečnost Ruska, na kterou Rusko „musí reagovat“. Ruský prezident Putin na shromáždění ruských odborářů navíc pronesl, že Rusku „už nevyhovuje současné světové uspořádání unipolárního světa, kde vše rozhodují USA“. Válku však kvůli tomu neplánuje.

Adolfu Hitlerovi také nevyhovovalo uspořádání světa před II. Světovou válkou a válku také neplánoval. Byl do ní vlastně „vtažen“, když Polsko přepadlo vysílač v Gliwicích. Byli to tehdy němečtí „dobrovolníci“, co byli převlečeni do polských uniforem a zinscenovali přepadení, na které Hitler „musel reagovat“ a přepadl vzápětí Polsko. A do čtrnácti dnů vpadlo do Polska vojsko SSSR a realizovala se tak dohoda  Molotov - Ribbentrop a Polsko bylo opět vymazáno z mapy Evropy. Hitler tak použil taktiku „hybridní“ války dávno před tím, než o ní mluvil náš prezident Zeman s odkazem na rusko – ukrajinský konflikt.  Dovedl jí navíc do „naprosté dokonalosti“, když převlékl své vojáky do polských uniforem a nechal tam mrtvé útočníky také v polských uniformách (byli to vězni zabití Němci a také převlečení do polských uniforem). 

Putinovské Rusko má obrovské světovládné ambice. I v podmínkách recese, znehodnoceného rublu, se Rusové a Rusky cítí „mnohem šťastnější“.  Možná, že se v někdejším nacistickém Německu cítila většina Němců díky Hitlerově politice také mnohem šťastnější, když se Německo stalo absolutním pánem kontinentální Evropy.

Když se moje tehdy sedmnáctiletá matka  s rodiči vracela  v květnu 1945 do svého domu v Sudetech, vítali její rodinu Němci v okolních domech s tím, že jsou „rádi, že se vrátili“. „Že si to tak nepředstavovali“. Pak je čekal odsun. Putin otevírá Pandořinu skříňku. Jen aby Rusové za pár let také nelitovali a neříkali, že si to tak „nepředstavovali".