Plynovod Nordstream 2 do Německa: Kdeže volební sliby jsou!

Před volbami do Evropského parlamentu sliboval „Spitzenkandidat“ za CDU z Německa v polském tisku, že v případě jeho jmenování předsedou Evropské komise zastaví projekt plynovodu Nordstream 2.

Před volbami do Evropského parlamentu  „Spitzenkandidat“ křesťanských demokratů Manfred Weber  sliboval například 10000 evropských ochránců hranic, vznik evropské FBI, zastavení přístupových rozhovorů s Tureckem, zvýšení ochrany klimatu apod. A také zmiňoval, že v případě, že se stane novým předsedou Evropské komise, zamezí výstavbě plynovodu Nordstream2  z Ruska do Německa. Na to reagovala  německá sociální demokracie kritikou. Její bývalý předseda Gerhard Schröder je totiž předsedou výboru akcionářů konsorcia Nordstream AG.  

Jak víme, tak zvaní „spitzenkandidáti“ byli při jednání o novém složení Evropské komise postaveni mimo hru a po dohodě Německa a Francie se novou předsedkyní Evropské komise stala Ursula von der Leyenová. Ta představila nový program EU a v něm už zmínka o ukončení projektu Nordstream 2 není. Navíc je třeba připomenout realitu. Výstavba plynovodu vesele pokračovala i během volební kampaně ve volbách do Evropského parlamentu a dnes zbývá dokončit asi 300 km.  Slib Webera tak byl předem naprosto falešný a měl za cíl zejména zlepšit si předvolební postavení ve státech, které výstavbu plynovodu Nordstream 2 dlouhodobě kritizují, zejména v Polsku.

Plynovod z Ruska podle jeho kritiků jen dál prohloubí energetickou závislost EU na Rusku. A k tomu je zapotřebí dodat, že je tato politika v rozporu se sankcemi proti Rusku za okupaci Krymu a podporu ruských separatistů v Donbasu. EU prodlužuje sankce proti Rusku co půlroku a přitom pokračuje výstavba plynovodu, která Rusku zajistí významné finanční zdroje v objemu překračujícím sankcionované zboží.

Americký Senát schválil naopak sankce proti firmám, které na výstavbě plynovodu pracují. Zakazuje v tomto zákoně, aby firmy podílející se na výstavbě plynovodu mohly získat zakázky v USA. Německá kancléřka Angela Merkelová slíbila „tvrdou reakci“. Je však zřejmé, že se plynovod dokončí, možná se zpožděním. Miliardy eur vložených do projektu nenechají akcionáři plynovodu ležet na dně moře bez užitku.

Plynovod Nordstream 2 je tak zejména příkladem naprosto pokrytecké  politiky EU vůči Rusku. Sankce za okupaci Krymu a válku na východě Ukrajiny jsou více než „vyváženy“ stavbou plynovodu. Důvodem pro Německo je i to, že slibuje odchod z využití uhlí, aby vyhovělo požadavkům „zelené ekonomiky“. Spalování plynu je ovšem také doprovázeno vznikem kysličníku uhličitého, i když v menší míře na jednotku získané energie. Jaderná energie ale není podle Německa dostatečně „čistá“ a její využití naráží na silný odpor „zelené politiky“. Přitom neprodukuje žádný kysličník uhličitý, který je vydáván za příčinu změn klimatu.

Pokud je Německo připravené odebírat ruský plyn, jsou „sankce“ proti Rusku naprosto pokryteckou politikou a dodejme, že tato politika  navíc poškozuje zájmy řady zemí EU, které před zavedením sankcí exportovaly své produkty právě do Ruska. Rusko se navíc i díky sankcím stalo v potravinách více soběstačné a sankce mu tak „pomohly“. Plynovod Nordstream 2 je tak naprosto „ukázkovou“ politikou dvojí tváře a licoměrnosti německé politiky, proti které se EU nedokáže bránit vzhledem k ekonomické síle Německa.