Petice proti zkoušce z matematiky

Po několika letech je tu opět nová petice proti zkoušce z matematiky. Studenti si stěžují na „extrémní“ obtížnost zkoušky z matematiky.

Přes pět a půl tisíce podpisů je pod peticí studentů, kteří si stěžují na „mimořádnou obtížnost“ pátečního maturitního testu Cermatu z matematiky. „Test žáky mohl překvapit,“ říká matematikář Marek Valášek. Vysvětluje, v čem všem byla úskalí a které příklady mohly být problematické. Maturanti psali didaktický test z matematiky v pátek. Zadání testu, které připravuje stejně jako přijímací zkoušky na střední školy a víceletá gymnázia Cermat, však bylo podle některých studentů letos výrazně obtížnější než v předešlých letech.

Tak začíná článek z médií. Podobně o protestu informovala i televize.

A tak rozčeřila „poklidnou“ maturitní hladinu zkouška z matematiky. Nejsem v matematice nijak zvlášť úspěšný, nicméně v dobách, kdy jsem skládal zkoušku dospělosti já – v roce 1970 – jsem si na střední průmyslové škole mohl vybrat mezi ruský jazykem a matematikou a na celé čáře u mne vyhrála matematika. Uběhlo o něco více než rok a půl od invaze států Varšavské smlouvy, a tak se pro nás stala matematika východiskem z nouze, a to i pro ty z nás, co jsme v matice nijak zvlášť nevynikali. Měli jsme však výborného „matikáře“ a ten s námi počítal příklady tak dlouho, že jsme nakonec tuto vědu zvládli a prošli jsme. Osobně mám na maturitní ústní zkoušku tuto vzpomínku. Vytáhl jsem si příklad a na potítku jsem jen tupě zíral a nevěděl jak na to. Pak mě náš profesor matematiky vyzval k tabuli a já jsem onen příklad napsal křídou na tabuli a „najednou“ mi to blesklo hlavou a já onen příklad vyřešil během snad třiceti vteřin. Byl to nepopsatelný popis radosti, že jsem tím prošel. Protože jsem pak šel na VŠCHT Praha, matematiky jsem si užil i tam, ale to je jiný příběh.

Před šesti lety, v roce 2019, se také protestovalo. Vzácná shoda zavládla mezi ministerstvem školství a zástupci středoškoláků. Společným jmenovatelem je odmítání povinné maturity z matematiky do doby, než se změní její výuka. Česká středoškolská unie (ČŠU) včera spustila podpisovou akci proti jejímu zavedení, které by podle platné legislativy mělo odstartovat v roce 2021 pro gymnazisty a lyceisty, o rok později pro většinu žáků maturitních oborů.

„Jsme rádi, že ministerstvo je náš partner a že máme společný cíl. V sázce je budoucnost 400 tisíc středoškoláků,“ uvedl včera předseda ČŠU Viktor René Schilke. Svoji iniciativu opírají o čísla. „Na víceletých gymnáziích se v letošním roce neúspěšnost u volitelné maturity z matematiky pohybovala kolem 1,7 procenta, zatímco na středních pedagogických a humanitních školách dosáhla 46 procent a na učilištích 58,7 procenta,“ uvádí ČŠU. Nejdůležitějším argumentem je podle ní ovšem fakt, že „matematika v současné podobě středoškoláky nebaví, což může tlak z povinné maturity ještě zhoršit“.

Obecně lze jistě souhlasit s tezí, že matematika je věda obtížná, a ne každý středoškolák je z ní nadšen. Z hlediska povinnosti matematiky jako maturitního předmětu celkem nemám nic proti tomu, že na „humanitních“ středních školách a učilištích může dělat velké problémy. Nicméně, jsme stále poměrně „odolní“ k trendu, který se u nás za posledních třicet let široce rozvinul. A premiér Petr Fiala dokonce stále tento trend podporuje. Musíme dle něho mít ještě více vysokoškoláků, abychom byli „ještě lepší“. A právě v tomto pojetí vysokých škol jako místa, kterým dnes prochází už více než třetina populace, je zřejmě onen ďábel v detailu.

Zásadním problémem, který totiž vysoké školy technického směru (chemie, fyzika, i ona matematika a další přírodní vědy) mají je to, že nám počty studentů těchto oborů vytrvale klesají. Technika totiž vždy vyžaduje znalost matematiky, která se uplatňuje v každém technickém oboru, kde se musí počítat a není to jen o biflování znalostí.

Pracuji nyní v chemickotechnologickém oboru, kde pořádáme konference a semináře, a nestačíme se podivovat nad tím, jak se za posledních asi patnáct let zmenšil v tomto oboru počet studentů na respektovaných technických vysokých školách. A z praxe, ze závodů, v nichž se chemické technologie provozují, registrujeme poptávku, která není uspokojena a firmy se tak potýkají se stále většími problémy udržet chemickotechnologické procesy ve stavu, který vyžaduje znalosti a schopnosti.

Politika „vysoké školy pro každého“ se tak logicky dostává do zásadního rozporu s tím, co absolventi středoškolského studia jsou dnes schopni zvládnout. A logicky se nabízí otázka, co s absolventy oborů, které se bez matematiky sice krásně obejdou, ale mám velké pochybnosti o uplatnitelnosti daného studia v praxi, tj. pro život. A jedním z důvodů postupné devalvace znalostí našich středoškoláků a i vysokoškoláků, je onen protestní hlas proti matematice.

Faktem je, že člověk v běžném životě potřebuje zejména zvládnout trojčlenku. Nicméně, matematika dle mého soudu velmi pomáhá logickému myšlení obecně, a proto ji považuji pro vysokoškolsky vzdělané techniky za naprosto zásadní. Zlehčovat jí tak, aby jí zvládnul kde, kdo, je cesta do pekel stále nižší a nižší kvality absolventů.