Peroutka o Zemanovi

Ferdinand Peroutka a Miloš Zeman se zřejmě nejen ani nepotkali, ale Peroutka o Zemanovi zřejmě nic nevěděl. Zeman se naopak texty Peroutky zabýval a stal se dokonce jeho vykladačem.

Známá kauza Hitler je gentleman  již nalezla své místo v české mutaci Wikipedie. Peroutka (1895-1978) byl poprvé zatčen už v prvních dnech okupace (15. 3. 1939). Zatímco komunisté, sociální demokraté a němečtí antifašisté byli tehdy ve většině případů odtransportováni do koncentračních táborů, občané nespadající do těchto kategorií byli většinou po několika dnech propuštěni. To byl i Peroutkův případ. O několik měsíců později byl však začátkem září 1939 zatčen znovu. Jakmile totiž Německo rozpoutalo válku s Polskem, mělo eminentní zájem na tom, aby v protektorátu panoval klid. Nacistická správa se proto rozhodla všechny nespolehlivé prominenty urychleně pozatýkat.

K důvodům, které byly příčinou tohoto druhého Peroutkova zatčení, se on sám po válce vyjádřil takto:

„… týž článek [Dynamický život z roku 1939] je schopen připravit svému autoru dvojí osud: nejdříve [v roce 1939] mu ho přečte komisař gestapa jako hlavní důkaz, proč autor musí zůstat doživotně v koncentračním táboře, a potom, po revoluci [tj. po osvobození 1945], ho cituje jiný český novinář, patrně na důkaz, že autor se chtěl zalichotit Němcům. Jak je možno tak lhát a nestydět se?“

Peroutka byl nejprve vězněn v koncentračním táboře Dachau, dlouhodobě pak v táboře Buchenwald, kde se v roce 1945 dočkal osvobození americkou armádou.

V článku z Přítomnosti „Dynamický život“ se Peroutka o Hitlerovi vyjadřuje jako o politickém géniovi a podobně i v jiném, zcenzurovaném článku, kde se v zabaveném odstavci objevila i tato věta: I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom je neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: Máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality.“

Vzhledem k tomuto výšeuvedenému lze do značné míry realisticky odvodit, co by novinář formátu Ferdinanda Peroutky psal dnes o českém prezidentovi.  Po jeho záři coby premiéra díky "oposmlouvě", poté, co shořela jako meteor jeho krátká epizoda kandidatury při volbě českého prezidenta v roce 2003, kdy ho nemilosrdně popravila jeho vlastní strana na čele s dnes již zesnulým Stanislavem Grosem, až po návrat do politiky a zvolením českým prezidentem, by (s ohledem na loňský vajíčkový výprask a letošní ovace na Albertově) musel napsat:

Dívejme se na věci, tak jak jsou. Máme prezidenta, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality.   

A opět by to zřejmě nemyslel jako pochvalu.