Paní učitelka Štěpánová – bílá vrána českého školství

Názory paní učitelky vzbudily emoce a některé vedly k obviňování z „vymývání mozků“.  Zdá se mi, že je toto tvrzení jen důsledkem naší velké tolerance ke zločinům komunismu.

Pan Michal Malý ke kauze paní učitelky Štěpánové napsal toto podstatné tvrzení:  Nicméně pokud neplní paní učitelka své apolitické poslání, dané zákonem, pokud vtlouká dětem do hlav, že nás osvobodila za druhé světové války jen Amerika a ne tehdejší Sovětský svaz, pokud tady hlásá, že se její žáci ve čtvrté třídě bojí více komunismu než islámu, pak tu hlásá bludy a lže a chová se s prominutím jako politicky propagandistická kráva. Pak se ale nemůže divit, že na ní lidé reagují, jak reagují.

Lidově demokratického školství a později školství socialismu, který byl uzákoněn v roce 1960, jsem si užil dost. Soudružky a soudruzi učitelé, jak jsme je museli oslovovat, nám v hodinách občanské výchovy vykládali socialistický /bolševický/ světový názor a například osvobození Československa Rudou armádou bylo klíčovým propagandistickým rituálem od první třídy až téměř k maturitě.  O tom, že Plzeň osvobodila americká armáda, se člověk dozvěděl doma.  S "vymýváním mozků" učiteli mám proto bohaté zkušenosti.

Po srpnu 1968 potom hodně učitelů, kteří před tím plnili stranickou linii, přišlo o práci, protože se zapletli s „kontrarevolucí“. Osobně jsem jich znal z mé bývalé základní školy několik.  Nesměli vykonávat povolání učitele a seděli někde v kanceláři.

Pokud dnes existuje učitelka, která je radikálně antikomunistická, je to v našem vzdělávacím systému spíše bílá vrána než kráva. Navíc, velmi se mi nezamlouvá další tvrzení Malého, že učitel je jakýsi stroj na předávání „objektivních informací“.  Dějiny nelze vykládat jen jako soubor dat a čísel a je pak na žákovi, aby si udělal vlastní názor. A nedávná minulost, kterou navíc pamatujeme, se už jen velmi těžko nechá vyučovat neosobně.

V Rusku se nyní podle průzkumů považuje éra Stalina a poté éra Brežněva za „zlaté období“, na kterou se vzpomíná pomalu se slzou v oku.  I u nás se řada lidí na éru před listopadem 1989 dívá s nostalgií, a nemusejí to být právě a jenom pouze komunisté.  Byl bych navíc velmi zdrženlivý i éru bolševismu hodnotit jenom perspektivou „vymývání mozků“. Naštěstí stále ještě vliv bolševika končil většinou za dveřmi bytů a v rodině, které záleželo na tom, aby děti věděly i o jiném světě než jen o budování, se rodiče postarali o to, aby se jejich potomci dozvěděli alternativní výklad událostí. A aby i děti věděly, že se o tom ve škole nemluví, protože by z toho mohl být průšvih.

Paní učitelka Štěpánová možná není úplně objektivní, ale v současném společenském kvasu a svobod bych to na „vymývání mozků“ neviděl. A nezapomínejme- tím hlavním zdrojem životních postojů člověka je stále výchova v rodině.