Paní Čáslavská, neberte si to tak!

Věra Čáslavská, která Československo proslavila na dvou olympiádách v gymnastice, byla idolem doby mého dospívání. Sledovali jsme v tehdejší černobílé televizi její výkony na OH v Mexiku se zatajeným dechem. Bylo pár měsíců od okupace a její souboj s gymnastkami SSSR byl, tak jako pozdější zápasy našich hokejistů se sovětskými hokejisty na MS ve Švédku, pro celý národ právě jakousi odplatou za okupaci.

Po roce 1989 byla nějakou dobu u prezidenta Václava Havla. Prostředí Hradu jí proto není cizí. Jak píší LN Čáslavská se nezúčastní  slavnostního ceremoniálu oznámení nominace na OH v Soči na Pražském Hradě. Ve svém vyjádření to odůvodňuje tím, že zažila na Hradě „úžasnou atmosféru“ a že nynější prezident Miloš Zeman vysílá na rozdíl od Václava Havla „negativní energii“. Navíc tvrdí, že, cituji: „Naše republika je opět všem jen pro smích. A to nemluvím o tom, že sem už prakticky žádná zahraniční návštěva na nejvyšší úrovni nechce jezdit a ani jeho nikam nezvou“.

Osobně se domnívám, že je tento postoj morálně pochopitelný, nicméně polemizoval bych zejména s tou částí, v níž Čáslavská tvrdí, že je naše republika kvůli Zemanovi „všem jen pro smích“. Paní Věro, takovou moc a vliv zase Miloš Zeman nemá. Je to sice hulvát a samolibý ješita, nicméně nemyslím si, že by se kdokoliv z normálních politiků Evropy či světa  kvůli Zemanovi nějak ušklíbal či si poťukával na hlavu. Ono je totiž těch politiků ala Zeman i v Evropě několik (co například francouzský prezident, který co se nepopularity u Francouzů týče toho našeho „miláčka“ i trumfne).

Řada lidí si teď na Zemanovi brousí svůj ostrovtip, posmívá se i nadává. Články o Zemanovi patřičně okořeněné a sarkastické přímo zajišťují autorovi vysokou čtenost. Ve skutečnosti se jen mlátí prázdná sláma, vše podstatné už o Zemanovi bylo napsáno před mnoha lety, když se „pral za zájmy obyčejných lidí proti Klausovi“, který po sobě zanechal, jak Zeman vždy neopomněl zdůraznit, „spálenou zemi“. Volič je ale tvor často nevyzpytatelný a Zemana vzal po letech „exilu na Vysočině“ na milost. Teď už by ho sice národ pravděpodobně nezvolil, ale stalo se. Takže, paní Věro, on tam Zeman na Hradě věčně nebude a kdo ví, kdo přijde po něm.