Pane profesore Fialo, zahoďte politologické poučky

Politologové jsou vždy připraveni snést celou nůši návrhů, jak by se mělo „správně postupovat“. Ústavní právníci podobně. Jenom na tu „tvrdou“ realitu jaksi zapomínají.

O okupaci armádami Varšavské smlouvy v roce 1968 se politici roku 1968 vyjadřovali jako o „tvrdé realitě“. Ta je nutila dělat nepopulární opatření, mimo jiné podepsat smlouvu o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na našem území. Husákovský režim nazval „tvrdou realitu“ bratrskou internacionální pomocí a vládl dalších dvacet let. Ne snad, že bych současnou situaci chtěl přirovnávat k roku 1968, chraň bůh. Jenom bych tím rád české „demokratické“ i „nedemokratické“ politiky vyzval k tomu, aby dnešní „tvrdou realitu“ volebního výsledku přijali a začali se podle toho chovat.

Předseda ODS Petr Fiala má jasno – Andrej Babiš, pověřený prezidentem republiky k sestavení vlády by se měl pokusit o vytvoření většinové vlády. Pokud se mu to nepodaří, měl by pověření prezidentovi vrátit a prezident by měl jmenovat někoho jiného. To je přímo „čítankový“ postup z učebnic politologie. Musíme si proto vysvětlit, v čem tento ryze politologický pohled na věc selhává.

Volby nejsou zdaleka jenom o stranách a jejich programu. Mnohdy jsou rozhodující ani ne tak programy, jako lidé, kteří je reprezentují. Jestliže všechny strany, a to skutečně všechny, slibovaly zvyšování důchodů, platů státních zaměstnanců ,nižší daně pro lidi, bezpečnost a reformu EU, pak nuance typu zvýšit platy snížením odvodů do sociálního systému nebo snížením procentické sazby daně jsou skutečně „pod rozlišovací schopnost“ voličů.  V takovém případě, pokud nerozhodují programy (stejné nebo s malými rozdíly) rozhodují lidé, které strany a hnutí reprezentují.

Lamentovat nad tím, že třicet procent voličů dalo svůj hlas hnutí ANO, jehož předseda byl obviněn z dotačního podvodu, je možné ale k ničemu nevedoucí. To lze vykládat tak, že je to voličům „jedno“, ale také tak, že voliči nevěří orgánům činným v trestním řízení. Mají důvod? Inu mají! Známe dvě kauzy, jedna se týká bývalého hejtmana ČSSD Davida Ratha, který si doslova „pohrává“ se soudní mocí a zatím mu to vychází. Známe kauzu bývalého premiéra Petra Nečase, který byl mimo jiné obviněn z poskytnutí „trafik“ svým stranickým kolegům, čemuž soud první instance neuvěřil. Voliči tak mají dostatek informací o tom, že zcela „jasný“ případ korupce Davida Ratha se zaseknul na procesních formalitách a obvinění z „trafik“ na tom naopak mimosoudně vydělali několik set tisíc korun za újmu, která jim byla způsobena zatčením a pobytem ve vazbě.  To ostatně nevypadá na to, že by náš právní řád byl natolik v pořádku, aby v něj mohl mít volič stoprocentní jistotu.  V tomto případě proto může Andrej Babiš úspěšně tvrdit, že celá kauza dotačního podvodu byla účelově upletena, aby ho vystrnadila z politiky. A voliči mu to uvěřili.

Petr Fiala neříká celou pravdu, že menšinová vláda, kterou nyní Babiš sestavuje, spadla z čistého nebe a je to přání Miloše Zemana. Babiš několikrát po volbách řekl, že by preferoval koalici s ODS, která by ve sněmovně měla většinu 103 mandátů. Petr Fiala ale takovou koalici jasně odmítl, protože ODS chce zrušit EET a ANO nechce. Menšinová vláda ANO je tak výsledkem toho, že všechny ostatní zvolené strany nechtějí nést vládní odpovědnost a s jedinou stranou, která by do vlády chtěla (SPD) zase nechce jít ANO.  I tato dvoučlenná koalice by se ale musela spolehnout na tichou podporu či toleranci dalších stran.

Pokud by prezident Zeman požadoval na Babišovi 101 hlasů, byl by to naprostý politický analfabet a tím Zeman rozhodně není.  Naprosto správně vyhodnotil situaci tak, že v prvním kole sestavování vlády je menšinová vláda ANO jedinou reálnou šancí jak se k vládě dobrat.  Strach TOP 09 či KDU-ČSL z ustavení orgánů sněmovny,  kdy by Sobotkova vláda musela podat demisi, není dokonce primárně o tom, že by nám vládla Babišova vláda bez důvěry. Vládla by nám totiž Sobotkova vláda nejen bez důvěry ale v naprostém rozporu s přáním voličů z říjnových voleb. To, že by navíc nemohl být schválen rozpočet na rok 2018 je jen drobnost. Ten, kdo by chtěl  dělat obstrukce při sestavování sněmovny se zřejmě dopouští ještě většího „ohnutí“ ústavy než ten, kdo by vládl bez důvěry poslanecké sněmovny nové.

Petr Fiala by proto měl opustit postoj politologa a zaujmout postoj politika. ODS skončila druhá na pásce a má právo požadovat účast na vládě. ANO jí to dokonce ústy Babiše i nabídlo. Tak jsou totiž karty voliči rozdány.  Pokud ODS o vládě jednat nebude, budeme tu mít buď menšinovou vládu s tichou podporou SPD a KSČM nebo vládu bez důvěry. Je na ODS , zda dokáže překročit poučky z politologických příruček a začne brát v úvahu „tvrdou realitu“.