Okamura a Filip podpořili Zemana

Prezident Miloš Zeman využil vzpomínky na 165. výročí narození TGM k tomu, aby se obhajoval před svými stoupenci. Podpořil ho i předseda komunistů Vojtěch Filip.

Strana práv občanů zorganizovala shromáždění na podporu svého někdejšího vůdce Zemana v den výročí narození prvního československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka. Mezi příznivci Zemana byly zdvižené zelené karty s portrétem prezidenta. SPO tak sáhla hlouběji do své kapsy.

Zeman se pokusil srovnávat svou pozici s někdejšími postoji TGM v politických kláních konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Připomněl jim jeho odvahu, kdy nebyl (TGM) uctívaným prezidentem, ale byl opovrhovaný veřejným míněním kvůli tomu, že mimo jiné vystupoval v případu Leopolda Hilsnera odsouzeného za vraždu švadleny Anežky Hrůzové na jeho obranu a požadoval revizi procesu.  Srovnáním  TGM se svou osobou, poté, co sklidil hněv české veřejnosti během loňského října a listopadu, Zeman opět dokázal svou velmi namyšlenou a nestydatou tvář. Pokus přirovnat se svým údělem k prvnímu prezidentovi Československa je trapným režijním divadélkem. Nikdo z předchůdců Zemana v úřadu prezidenta po pádu bolševika v roce 1989, Havel ani Klaus, si nedovolili takovým okatým způsobem vydávat své vlastní politické postoje za projev „statečnosti“ podobné té, kterou Masaryk projevil v časech Rakousko-Uherské monarchie.

Je navíc velmi smutné, že prezidenta Zemana podpořili v jeho „boji s českým národem“ předseda komunistů Vojtěch Filip a předseda Úsvitu Tomio Okamura. Tito dva pánové a Masaryk? To je skutečně nutná velká dávka fantazie, abych nalezl jakoukoliv souvislost s těmito dvěma politickými figurami. Komunisté se čtyřicet let pokoušeli vyzmizíkovat jméno TGM z české historie. Jestliže Zeman využívá dnes jejich služeb ke své obhajobě, je to hluboce nevkusné nejen s ohledem na památku TGM. Komunisté jako záruka demokracie? A ještě k tomu masarykovského střihu?  Tomio Okamura, který ztratil kontrolu nad „svým“ hnutím, je další figurou mající podpořit politické veletoče našeho prezidenta?

Z ruchových mikrofonů při návštěvě Zemana v Plzeňském kraji bylo odposlechnuto Zemanem nenáviděnou ČT, že „ v Americe mi tleskalo ve stoje 16000 účastníků konference o Izraeli a tady mě čtyři blbečci vítají červenou kartou“.  Z toho je patrné, jak moc mu jeho kritici vadí a jak moc by je rád „vyzmizíkoval“ z mediálního prostoru. Zemanův útok na ČT je v tomto smyslu dalším velmi dobře prokalkulovaným tahem. Protože, podle jeho příznivců – Demokracie končí tam, kde začíná signál České televize.  Nedá mi nevzpomenout na události staré více jak patnáct let, kdy zaměstnanci v tak zvané „televizní krizi“ vystoupili proti nově jmenovanému řediteli ČT. Docela bedlivě budu sledovat televizní odboráře, jak zareagují na Zemanovu kritiku. Zatím se ČT tváří tak, že nebude na Zemanovy „invektivy“ reagovat. Jak dlouho jí to vydrží?

Zeman současnosti reprezentuje to nejhorší z české politické elity za posledních 25 let. Rozhodl se vést permanentní volební kampaň, už nemá jakoukoli snahu vystupovat jako reprezentant státu, ale jako reprezentant strany či stran. Je zřejmé, že bude pokračovat v tlaku na největší levicovou stranu a pokoušet se získat jí plně na svou stranu (Bohuslav Sobotka na tribuně pro Zemana nevystoupil!). A Zemanův útok na ČT Sobotka nepodpořil. Opět, nejde tu o ČT, ale o českou politiku a demokracii. V konfliktu Zemana se Sobotkou stojím na straně Bohuslava Sobotky? Ještě před několika měsíci bych to považoval téměř za vyloučené.