ODS pobyt v opozici neposílí

Diskuse o tom, zda Andrej Babiš jedná diletantsky, když přebíhá mezi parlamentními stranami a nabízí ODS „účast ve vládě“, poškozují paradoxně ty, které oslovuje víc než jeho osobně.

Bezpochyby v pořadí „x-tá“ nabídka na jednání o vládě mezi ANO a ODS vyšumí do ztracena. Petr Fiala od oznámení výsledků voleb drží ODS mimo jednání o vládě a tak to zůstane i po avizovaném setkání s Andrejem Babišem. Nyní by bylo velmi obtížné, jak pro ANO tak pro ODS, zásadním způsobem změnit systém vyjednávání.  Fiala tvrdí, že Babiš má dostatečnou „zásobárnu“ stran, se kterými může uzavřít dohody o podpoře jeho vlády, že k tomu ODS nepotřebuje. Přesto však vyzval Babiše k jednání o zahraniční politice a takovou schůzku dokonce Babiš i svolal. Po ní by se měl setkat ještě s Fialou, aby „si jasně vysvětlili“ roli ODS, což mu Fiala velmi rád splní.

Nicméně, a to je právě otázkou pro zamyšlení, zda ODS předpokládaný pobyt další čtyři roky v opozici její postavení zlepší. A o tom mám vážné a důvodné pochybnosti.

Vyjdeme-li z dosavadních zkušeností s polistopadovou politikou, ODS vznikla jako jasná proreformní strana na troskách Občanského fóra. Václav Klaus využil jedinečnost chvíle krátce po listopadovém převratu a ovládl „beztvaré“ OF, aby z něj vytvořil proreformní stranu. ODS suverénním způsobem vyhrála volby v roce 1992 a dokonce s velmi podobným výsledkem jako výsledek voleb na podzim loňského roku. Porovnejme si proto volební výsledek roku 1992 a 2017.

	Volební výsledek v %		Volební výsledek v %
ODS	29,73	ANO	29,64
	14,05	ODS	11,32
ČSSD	6,53	Piráti	10,79
	6,52	SPD	10,64
KDU-ČSL	6,28	KSČM	7,76
ODA	5,93	ČSSD	7,27
	5,98	KDU-ČSL	5,80
	5,87		5,31
		STAN	5,18

Situace v roce 1992 byla pro ODS příznivá zejména tím, že ODS, ODA i lidovci se přihlásily k ekonomické reformě, nejsilnější opoziční stranou byli komunisté, kteří zápasili s tím, zda se přejmenovat či ne a další stany v poslanecké sněmovně byly „pidistrany“ podobně jako letos.  Za pozoruhodné lze označit téměř shodný výsledek ČSSD loni a v roce 1992.  Pak ale ČSSD změnila předsedu (odešel profesor Jiří Horák, předseda z „Ameriky“) a nahradil ho Miloš Zeman. Ten od počátku zahájil ofenzivní opoziční politiku (spálená země, tunelování atd.) a za další čtyři roky už měla ČSSD čtyřikrát více hlasů. A po dalších dvou letech si Zeman dokráčel pro volební vítězství (1998). ODS nejprve s Klausem a pak i bez Klause dokázala dosáhnout na nejlepší volební výsledek v roce 2006 (36%), aby po sedmi letech propadla na 7%. ODS se udržela na politickém výsluní bezmála 20 let, lví měrou se na tom podílel jednak zakladatel Václav Klaus, ale i jeho nástupce Mirek Topolánek.

Považuji za velmi pravděpodobné, že hnutí ANO, současný politický hegemon na české politické scéně, je schopno s Andrejem Babišem vyhrát ještě minimálně jednou volby a minimálně dvě funkční období ještě je Babiš schopen dosahovat volebního výsledku kolem 30%. K tomu, aby se ODS dokázala vrátit do postavení „catch-all party“, tj. strany oslovující všechny věkové i profesní skupiny voličů, tak potřebuje předvést něco podobného, co se podařilo Zemanovi po roce 1992. Zeman však měl výhodu v tom, že se zaměřil na ty voliče, co v rámci ekonomické reformy ztráceli na významu, tj. zejména dělnické profese. Byl tvrdým kritikem ekonomické transformace podle Václava Klause, ale to mu vůbec nezabránilo tuto transformaci dokončit privatizací bankovního sektoru.

V současné době ale není téma, a EET to prostě není, které by natolik rezonovalo společností, aby na tom ODS dokázala profitovat. A co víc, ODS nemá ani opoziční politiky, tj. politiky, kteří by dokázali upoutat voliče a přesvědčit je o správnosti její politiky. Slušnost, která „sálá“ z Petra Fialy, je krásná věc, ale žádné zemětřesení na politické aréně nezpůsobí.  Nepomůže ani kreslení ANO jako „levicové“ strany. ANO je především politicky naprosto amorfní, beztvarý subjekt, který je Babišem veden k udržení svého postavení „třicetiprocentní strany“. Pokud se ekonomika bude vyvíjet pozitivně i v dalších letech, může se skutečně na výsluní udržet i po dvě volební období. ODS se musí strachovat o to, aby avizovanou slušností neodradila i ty voliče, co jí zatím zůstali, a kteří by „slušnost“ chápali jako neschopnost jednat a něco i dojednat. Osud ODA, a později i Unie svobody, by měl být výstrahou.

ODS tak čeká v nejlepším případě udržovací období a žádný zásadní obrat k pozici „catch-all party“, která by dosáhla na více než 25%. Možná je to „osud“ a nic lepšího pro ODS není k dispozici. Osobně považuji nevyužití možnosti s Babišem něco podstatného dohodnout za chybu, která ODS zavírá prostor ke zvýšení jejího vlivu.