ODS jako SPD - vylučuje a kádruje

ODS se rozhodla „jednomyslně“ vyloučit ze strany a ze svého poslaneckého klubu poslance Václava Klause. Je to drakonické řešení, které neřeší podstatu problému - co ODS očekává od eurovoleb.

ODS měla svou programovou konferenci. Na této konferenci vystoupil předseda ODS Petr Fiala s projevem, ve kterém nikoho neurazil, ale, troufám si říci, ani nikoho nepřesvědčil či nenadchl. Snad jen pár delegátů v sále. Poslouchal jsem jeho projev na ČT a v paměti mi utkvěly tyto dvě Fialovy stanoviska. Tím prvním bylo tvrzení, že v ODS neproběhla od roku 2014 žádná „plastická operace“, ale zásadní změna. Tou druhou pak konstatování, že ODS „je na změnu ve společnosti sama“. Heslo ODS do eurovoleb, a sice že Česko je srdcem Evropy a chce být slyšet, je opět obsahově neutrální - nikoho neurazí, ale také nikoho nenadchne. V programu je pak teze o tom, že v EU chce ODS prosazovat reformy a chce „vícerychlostní Evropu“. Ke všem těmto bodům bych se rád vyjádřil z pozice dlouholetého voliče české pravice - ODS.

ODS od volebního výprasku v roce 2013 skutečně prošla proměnou. Tváří ODS se stal profesor Petr Fiala. Fiala byl do sněmovny zvolen na kandidátce ODS, ale nebyl jejím členem. Za ODS byl naopak zvolen Jiří Pospíšil, který ale krátce po zvolení opustil řady ODS a dnes předsedá TOP 09. Po volbách roku 2013 byla ODS zcela okrajovou stranou. Fialovu vedení se podařilo jediné - zastavil se propad této strany a ve volbách 2017 již ODS posílila na necelých 12% a získala 25 mandátů. O rok později v senátních volbách se ODS podařilo výrazně posílit svůj senátorský klub a senátní volby vyhrála. To jsou pozitivní čísla, nicméně zatím jenom čísla.

Po volbách v roce 2017 měla ODS možnost vytvořit s vítězem voleb dvoučlennou koalici. Její vytvoření ale vedení ODS odmítlo. Umožnilo tak vznik levicové vlády ANO s ČSSD a KSČM. Je otázkou, která již samozřejmě nebude odpovězena, zda by ODS svou účastí ve vládě nepřišla o některé senátory, nicméně je jisté, že ODS na účast ve vládě rezignovala. Hlavním důvodem se stala osoba Andreje Babiše, přičemž ODS převzala úplně argumentaci bývalého Sobotkova vedení ČSSD o tom, že trestně stíhaný politik nemůže být ve vládě. Zde se už naplno projevilo „kádrování“. Jen pro připomenutí - podobným stylem nevznikla pravicová vláda po volbách 1998, protože Unie svobody na čele s odpadlíky z ODS odmítla jednat o vytvoření vlády s Václavem Klausem. Proto vznikla opoziční smlouva. ČSSD naopak změnila vedení a s Babišem jako premiérem se naprosto smířila. ODS tak po volbách odmítla možnost vstupu do vlády z morálních důvodů a i další postup ODS této politice odpovídal.

Tvrzení Petra Fialy, že ODS je stranou, která bude usilovat o reformy v ekonomice hospodaření státu a je svými zásadovými postoji na tento úkol sama, je dalším krokem k opuštění spolupráce tak zvaných „demokratických stran“ po volbách 2017. Vůdci dalších opozičních stran to samozřejmě budou nelibě komentovat a budou to chápat jako vyhlášení boje o hegemona na pravici. Pravice tak zůstane rozštěpená a slabá.

Před blížícími se volbami do europarlamentu je ODS prosazována varianta vícerychlostní Evropy. Tato varianta však má jeden háček, možná docela slušný hák. Předpokládá totiž implicitně, že všechny státy EU usilují o totéž, ale chtějí k cíli jakési ideální homogenní Evropy přijít různými způsoby. Poněkud se zapomíná, že každé auto má také zpátečku. A přesně v této situaci jsme. Chtělo by to „hodit zpátečku“ a vyjednat změny v Lisabonské smlouvě, popřípadě vyjednat zcela novou smlouvu, která by hluboké reformy v organizaci EU zajistila. Vágně formulovaná „vícerychlostní Evropa“ by také mohla skončit rozdělením EU na více hodnotné a méněhodnotné státy, které by nemusely mít stejné možnosti dosáhnout na příspěvky z unijní kasy. V programu ODS jsem pak nenalezl explicitní zmínku o tom, zda přijmout či nepřijmout společnou evropskou měnu-euro. Zatím ne? A co po „hluboké reformě“? Pak snad ano?

Korunu všemu však ODS nasadila, když se s programovou konferencí „svezla“ i informace o tom, že ODS vyloučila ze svých řad i z poslaneckého klubu Václava Klause juniora kvůli jeho vystupování v poslanecké sněmovně, odmítnutí hlasovat v senátních volbách pro kandidáta ODS s tím, že Klaus vyjádřil podporu Ladislavu Jaklovi, dlouholetému spolupracovníkovi jeho otce. Ten navíc přijal nominaci za SPD. Vedení ODS hodnotí Klause jako „sólistu“ a člověka, který nepracuje ve prospěch týmu. Paradoxně se tak ODS vyloučením svého výrazného poslance přiblížila politice SPD Tomio Okamury. Tato strana také vylučuje a ruší své oblastní organizace. I ODS se rozhodla zrušit výsledky oblastního sněmu v Olomouci, který si zvolil do svého vedení bývalého významného poslance ODS a ministra vnitra Ivana Langra. Sněm se musí opakovat. A zřejmě bude nutné zvolit jiné delegáty, kteří už volit Langera nebudou?

Vyloučení Klause tak o řád přebilo výsledky programové konference ODS. Je to škoda a dvojnásobná škoda před blížícími se volbami do europarlamentu. Zakladatel ODS - Václav Klaus senior - nešetří na adresu současného vedení kritikou a hovoří o tom, že se ODS vydala do bezvýznamnosti cestou podpory „pravdy a lásky“. Fiala o Klausovi hovoří také jenom s despektem a vyloučení jeho syna z ODS lze současně chápat i jako pomyslnou tečku za érou obou Klausů.

Volby do europarlamentu ukáží reálnou podporu voličů, kteří přijdou k těmto volbám. Zatím je o tom, že půjde volit, rozhodnuta asi čtvrtina oprávněných voličů. Voliči ODS patří k těm, kteří k volbám do europarlamentu chodí více než voliči jiných stran. Je otázkou, zda svár v ODS o směřování strany a vyloučení Klause juniora, voliči ocení a ODS výrazněji zaboduje. V roce 2014 získala ODS 9% a 2 mandáty. Některé průzkumy dávaly ODS šanci až na 16% v letošních volbách, což by znamenalo o mandát více. Obávám se, že souboj s Klausem juniorem ODS příliš nepomůže. On byl totiž jediný, který se k EU kriticky vyjadřoval, zatímco „euroskeptici“ či „eurorealisté“ slyšet nebyli a nejsou. Možná i proto, že současná ODS zdaleka není tak kritická k EU, i když se jasně prokázalo, že politika Evropské komise, parlamentu i rady v migrační krizi úplně selhala a totéž lze říci i o „vyřešení“ řeckého dluhu.

Závěr?

Politika současného vedení ODS navazuje v lecčems na bývalé strany a hnutí, jakými bylo Občanské hnutí po rozpadu OF nebo Unie svobody po odštěpení  ODS. Jak tyto strany skončily víme dobře. Bude ODS Petra Fialy stačit 12% nebo by chtěla více? Tím nemyslím 14 nebo 16%, ale zpátky někam k 25%! O tom by měla v ODS probíhat vážná diskuse a ne na témata více méně podružná. ODS tak svým voličům rozhodování v eurovolbách příliš neulehčila. Obávám se, že voliči jí to ve volbách "vrátí".