Obyvatelstvo Západu hloupne, alespoň podle vývoje IQ

Na iDnes.cz Premium vyšel velmi podnětný rozhovor s panem prof. MUDr. Pavlem Kalvachem , CSc. Zabývá se úpadkem západní společnosti, který se mimo jiné promítá i do výše IQ jednotlivců i celé společnosti.

K nejchytřejším národům světa patří Singapur, čínský Hongkong, Japonsko, Čína a Tchaj-wan. Proč? „Protože je tam pořádek,“ říká neurolog Pavel Kalvach. Češi jsou v měření průměrné inteligence 41. na světě, zatímco zmíněné asijské země se dál zlepšují, státy západní demokracie stagnují, či se dokonce horší. Čím to je, popisuje lékař v rozhovoru.

Tak začíná svůj článek Pavla Matějů a v článku pak pokládá panu prof. Pavlu Kalvachovi řadu otázek. Ten má sice za sebou již „osm křížků“, ve svém oboru se ale vyzná s přehledem. Autorka textu upozorňuje i na to, že pan profesor byl členem KSČ. Bylo by ovšem dnes, po desetiletích uplynulých od převratu v roce 1989, poněkud zpozdilé odmítat jeho názory šmahem jako názor „starého bolševika“. Koneckonců, za prezidenta jsme zvolili také bývalého přesvědčeného komunistu, který se ale v české armádě „napravil“. Věnujme se proto raději tomu, co pan profesor Kalvach říká.

Kdybychom měli popsat fiktivní zemi, která nabízí svému národu ty nejlepší podmínky pro maximální úroveň IQ, jak byste si ji představoval?
V první řadě by tam jednou z nejvyšších hodnot společnosti byla láska k poznání a touha něčeho v duševním životě dosáhnout. A musel by tam být pořádek. Takže by to byla země s nejdokonalejší výchovou. Japonsko je asi takové představě nejblíž. U nás se mluví výhradně o vzdělávání, ale výchova je zanedbaná.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit slovo „pořádek“. O tom, že v zemích s nejvyšším IQ měřeným na reprezentativním vzorku společnosti existuje pořádek hovoří Kalvach na mnoha místech. O tom, jak si ideální pořádek ve společnosti Kalvach představuje, se dočteme o kousek dále na příkladu školství.

Dítě má růst v kultivovanou osobnost metodou pochvaly i trestu tak, aby nebylo nutné řešit to později v nápravných zařízeních. Nikomu z dobře vypěstovaných občanů takováto tradice z dřívějška neuškodila. Hlavní je, aby bylo ve škole bezpečí. Tedy bez dnes tolik kvetoucí šikany. K tomu je potřeba nastolit autoritu učitele, jenž nerozdává jen slaboduché černé puntíky, ale má k dispozici škálu trestů. Jenže učitel je dnes vmanipulován do bezmocnosti a žáci se pak zmítají v depresích, narůstá agrese vůči učitelům a surovci mlátí slabší…

V tomto bodě se Kalvach strefuje problému „na hlavičku“. V zemích OECD činí průměrný podíl žen mezi učiteli od předškolního až po vysokoškolské vzdělávání přes dvě třetiny. Výrazná nevyváženost je znatelná zejména v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Ruské federaci, kde jsou ženy přibližně čtyři z pěti učitelů. Podle dostupných údajů má z celkového počtu 31 států pouze Japonsko méně učitelek než učitelů (48 % napříč všemi stupni vzdělávání). Tento neobvyklý stav může být přitom částečně ovlivněn celkově nižší participací japonských žen na trhu práce v porovnání s ostatními zeměmi.

Pokud se tedy vrátíme k hodnocení úrovně školství, kde podle něho schází jasná autorita učitele a srovnáme je s tím, že například právě Japonsko patří stále ke špičce společností měřených dle IQ, musíme chtě nechtě dojít k tomu, že v japonském školství zřejmě stále ještě autorita učitele (a to přirozená!!!) stále existuje a můžeme uvažovat o tom, že se na této autoritě podílí právě to, že v japonském školství je stále ještě mírná nadpoloviční většina učitelů reprezentovaná muži.

Absolvoval jsem školní docházku koncem padesátých a v šedesátých letech minulého století. Tehdy jsme měli ještě i na základní škole více učitelů než učitelek a na průmyslovce tomu bylo také tak. A pamatuji si velmi dobře, že v hodinách s učiteli byl ve třídě klid. I učitelky měly tehdy ve třídách pořádek, protože jsme věděli, že by nás přišel srovnat nějaký kantor. Dnes, když muži zejména na prvním stupni ale i druhém stupni základních škol jsou více méně bílou vránou, je situace zcela jiná.

Pátráme-li po dalších příčinách poklesu inteligence v západní civilizaci, nelze vyloučit ani vliv „blahobytu“.

Rozumím, že s nezdravým životním stylem přibývají civilizační choroby, ale proč klesá inteligence?
Kvůli sníženému „tahu na branku“. Určitá míra blahobytu nás vede k rozmařilosti a k sebeuspokojení. Když si můžeme koupit maso na sobotní grilovačku, co bychom se starali o něco dalšího? Mnozí lidé se od usilování o něco smysluplného odklánějí a válejí se raději v požitcích, nebo dokonce drogách. Dobře to vystihuje výrok J. W. Goetha, který jsem se pokusil přeložit: Věčnosti síly nás kupředu nutí, snadno by v nic se rozpadlo žití, jakmile v pouhém ustrnem bytí!

A ještě jedna otázka a odpověď:

Je pozoruhodné, že u národů, které mají průměrné IQ nad 90, klesla porodnost pod dvě děti na ženu, zatímco u těch v průměru méně inteligentních je porodnost vyšší. Méně chytří lidé na planetě tedy válcují ty chytřejší?
To jste řekla výstižně, to se stane. Dokonce jsem viděl video, kde jedna kultura vyhlašuje válku druhé s tím, že ji udolá „našimi ženskými dělohami“. Člověk se z tvora vegetativního stává stále více tvorem intelektuálním. Je tedy potlačována jeho tělesná stránka, a naopak se zdůrazňuje jeho duševní rozmach. Člověk se zabývá více rozkvětem mysli, a tím pádem méně plodí. Tomu nahrává i sobectví, protože podstupovat útrapy mateřství se mnohým ženám nechce.

Vybral jsem několik otázek a odpovědí profesora Kalvacha , které považuji za ty nejpodstatnější. S většinou hodnocení Kalvacha nemám problém, ale přeci jenom postrádám zmínku i o jedné, dle mého soudu velmi důležité věci, a tím je úpadek víry v západní civilizaci. O tom se Kalvach vlastně nezmiňuje. Podle mého názoru se úpadek víry reprezentovaný výrazným poklesem počtu věřících ve společnosti, projevuje právě v tom, čemu Kalvach říká „pořádek“. U nás byl tento proces ještě „urychlen“ v éře bolševika, protože věřící byli v tomto systému společensky znevýhodňováni. Věřit v Boha bylo neslučitelné s vírou ve světlé zítřky komunismu. Zjednodušeně řečeno, víra v Boha byla substituována vírou ve vítězství komunismu na celém světě.

Dnes, v éře svobody si pak lidé nacházejí hodnoty nepříliš „vhodné“, řečeno eufemisticky, či přímo společensky škodlivé – to je i Kalvachem zmiňovaná závislost na drogách. I to je jistý důsledek ztráty víry v Boha. Západní civilizace tak skutečně prochází obdobím krize hodnot a je pod tlakem dle našeho soudu „horších“ či méně svobodných společností. Dalším důsledkem je islamizace západní společnosti díky imigraci ze zemí s výrazným vlivem islámu. To je sice také víra v Boha, ale tragicky rozkladná díky tomu, že radikální islám se nadřazuje nad jiná náboženství. Ale to je jen další důsledek poklesu IQ západní společnosti , o kterém profesor Kalvach hovoří.