Obama a Putin – dva „aspergeroví“ vůdci

Aspergerův syndrom je poměrně přesně definovaný souhrn psychických i fyzických problémů postiženého jedince. Podle některých komentářů jsou tímto syndromem postiženi jak Barack Obama, tak Vladimir Putin.

Ve svém článku Ukrajina: Země dozrála pro Marshallův plán č. 2 ,se Roman Joch zabývá novým přístupem k ruskému postupu na Západ.  Téměř na závěr Joch uvádí:  „A mimochodem, v situaci, kdy americký prezident vykazuje všechny symptomy Aspergerova syndromu a západoevropské státníky ovládá strach, je nejvyšší čas, aby střední Evropa – především její hlavní regionální mocnost Polsko – měla svůj vlastní jaderný odstrašující arzenál.“

Tato věta obsahuje několik třaskavých náloží. Zatím jsem v tisku nečetl nic o tom, že by se některá seriózní média zabývala psychoanalýzou Baracka Obamy z pozice možného výskytu Aspergerova syndromu.  Na druhou stranu je však známo, že psychopatické osobnosti se ve vysokých patrech politiky vyskytují velmi často. Není nutné vzpomínat na Adolfa Hitlera či Josefa Stalina. I v současnosti je ve světě plno vládců, u nichž lze psychopatické chování vystopovat, například stařec Mugabe držící se u moci v Zimbabwe, či Fidel Castro na Kubě. Možná by bylo lepší ptát se, kdo z čelných politiků ve světě známky psychopatické osobnosti nevykazuje.

O tom, že Aspergerův syndrom může být příčinou „zvláštních“ vlastností ruského prezidenta Vladimira Putina, se lze dočíst zde. Podle neoficiální studie Pentagonu, která byla údajně vypracována již v roce 2008 (to byl čas ruské anexe severní Gruzie!), může být Putinův upřený pohled známkou neurologické vady a neschopnosti čelit vnějším podnětům. Ruský vůdce rovněž vykazuje jistou „přecitlivělost”, „silnou závislost na boji”, „chladné reakce” nebo působí „vystrašeným dojmem”, namísto adekvátnějšího sociálního chování.

Tak vida – i Putin by mohl být postižen! Dva státníci stojící v čele zemí s největším jaderným arzenálem, tak vykazují údajné známky Aspergerova syndromu.  Měl by to být důvod k obavám, nebo se jedná o poplašné zprávy bez hlubšího významu?

Je-li ale vysloveno A, bývá již jen krok k B. U Romana Jocha je jím názor, že by „středoevropská velmoc“ Polsko měla mít přístup k jaderným zbraním. Tady už přestává legrace. Nezávislost Ukrajiny byla doprovázena závazkem Ukrajiny, že se vzdá svého jaderného arzenálu, který převzalo po rozpadu SSSR právě Rusko. Jestliže se dnes Romanu Jochovi zdá, že by bylo dobré rozšířit disponování jadernými zbraněmi na další státy, je to cesta urychlující civilizační apokalypsu. Potom by snaha Íránu a získání jaderné zbraně byla legitimní /Írán je „mocností“ Středního Východu/. Čím více zemí bude jaderným arzenálem disponovat, tím větší je pravděpodobnost, že se k jejich ovládání dostane psychopaticky postižená osobnost.

Nebezpečí současného ruského revanšismu je zřejmé. Stabilizovat situaci Ukrajiny vytvořením nějakého „východního Berlína“ na části ruského území, které ruská armáda obsadila, si také umím představit. Nový plán pro Ukrajinu ve stylu Marshallova plánu pro Evropu po konci druhé světové války si také umím představit. Pokud by však platilo, že v čele dvou supervelmocí jsou psychopati, jaká je šance na mírové řešení? To je velmi znepokojivý závěr v němž vyzbrojení Polska jadernými zbraněmi postrádá jakýkoliv smysl.