Ničení Ukrajiny pokračuje aneb asymetrická válka

Rusko vypustilo na Ukrajinu dosud největší počet raket, které byly zaměřeny na kritickou infrastrukturu, zejména energetické a vodovodní sítě. Jedna střela zasáhla Polsko.

Není pochyb o tom, že ruská agrese proti  Ukrajině pokračuje s neztenčenou měrou. Raketové útoky zaměřené na kritickou infrastrukturu energetické a vodovodní sítě Ukrajiny způsobily rozsáhlé výpadky proudu a vody.  Navíc se během raketových útoků ozvalo Polsko s tím, že jedna ruská raketa zasáhla jeho území.

USA ale mají na věc „překvapivě“ zcela jiný názor. Podle jejich zjištění údajně raketu vypálili Ukrajinci. Je nepravděpodobné, že raketa, která v úterý zasáhla Polsko a zabila tam dva lidi, byla odpálena z Ruska, řekl americký prezident Joe Biden. Varšavě přislíbil podporu ve vyšetřování incidentu. Polské ministerstvo zahraničí v noci na středu uvedlo, že ve vsi Przewodów na východě země nedaleko hranic s Ukrajinou dopadla raketa vyrobená v Rusku. Nespecifikovalo ovšem, kdo raketu vystřelil. Moskva své zapojení popřela.

S překvapením tak lze konstatovat, že v této věci se Moskva a Washington shodnou. Zdá se jakoby si Američané skutečně ani nepřáli, aby raketu vypálilo Rusko. To by zřejmě nastala další eskalace konfliktu, protože by zřejmě musela následovat odveta přímo ze strany NATO.

První mediální informace podporované rovněž stanoviskem ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského byly jasné. Za útokem na Polsko stojí ruská raketa. Americký postoj situaci vrací do poněkud klidnějších vod. Nicméně, konflikt na Ukrajině tak zůstává výrazně asymetrický. Zatímco Rusko ničí Ukrajinu kompletně na celém jejím území, Ukrajina na Rusko kromě území Krymu anektovaného Ruskem v roce 2014 a blízkých míst k ukrajinsko-ruským hranicím neútočí. Ukrajina sice požaduje rakety s doletem 300 km, ale USA si údajně mají klást podmínku, že o cílech útoků se bude rozhodovat v Pentagonu.

Vracím se tak k tomu, že za těchto asymetrických podmínek neměla být ruská „speciální operace“ vůbec připuštěna. S Ruskem měl Západ jednat a řešit Krym a separatistická území na Donbase. Nejednání a připuštění ruské agrese byla a stále je chybná politika Západu. Rusko nyní okupuje podle obecně přijatých zpráv asi 20 % ukrajinského území a tohoto území se dobrovolně nevzdá. Šance na dobytí těchto území sice existuje, pokud by ruská armáda udělala vážné strategické chyby. Zatím ale většinu území na východě u hranic s Běloruskem a u Kyjeva Rusko vyklidilo bez boje, úspěšná byla jenom ukrajinská ofenziva v Charkovské oblasti, a i z Chersonu se Rusko stáhlo na levý břeh Donu tak, aby mohlo dobytá území lépe bránit. Západní zdroje naopak oznamují ruský postup v okolí Bachmutu, kam se podle západních rozvědek přesune část ruské armády z Chersonu.

Další chybnou a neúspěšnou politikou je snaha o ruskou izolaci. Ta se podařila částečně jen vůči Západu, jinak ale USA musí brát na vědomí ruské jaderné zbraně a v Turecku dokonce proběhlo jednání mezi špičkami americké a ruské výzvědné služby, údajně o oživení jednání o omezení jaderných zbraní. I rezoluce z jednání států G20 odsoudila ruskou invazi, ale je v ní i pasáž o „různých pohledech“ na válku na Ukrajině.

Válka tak především ničí Ukrajinu a její obyvatele. Jenom materiální škody se odhadují na stovky miliard dolarů a nejpesimističtější odhady hovoří o škodách přes 1 bilion dolarů. Americké odhady lidských ztrát jsou řádově sto tisíc osob (zabitých či raněných) na ruské i ukrajinské straně. Vzhledem k tomu se prostě bude muset o řešení války na Ukrajině jednat a pokud Západ skutečně nechce zapojení NATO do této války, což by znamenalo riziko světového konfliktu, budou nutná jednání. Ruský jaderný arsenál měl být vzat do úvahy dávno před vypuknutím konfliktu. Dnes ho Rusko využívá jako prostředek zastrašování, a i to je důvod proč se jedná o velmi asymetrický konflikt v neprospěch Ukrajiny.