Německo - rozdělení na východ a západ pokračuje

Lubomír Zaorálek pochválil Angelu Merkelovou za v pořadí již čtvrté vítězství ve volbách do Bundestagu. Použil obrat, že v Německu vládne spokojenost.  

Volby v Německu sice vyhrála CDU/CSU, získala ale asi o 7 % hlasů méně než při posledních volbách. Ještě hůře dopadl její koaliční partner, a to SPD Martina Schulze. Jeho strana dosáhla vůbec nejhoršího výsledku ve volbách do Bundestagu za celou historii Spolkové republiky Německo.  Na třetím místě skončila Alternativa pro Německo (AfD), která je tak jedinou stranou, která může oprávněně slavit volební úspěch. Poprvé se tato strana probojovala do Spolkového sněmu a hned se zařadila za dvě tradiční strany.

Výsledky průzkumu po hlasování (exitpool) například ukázaly na velké rozdíly mezi hlasováním voličů v bývalém východním a bývalém západním Berlíně. Zatímco na západě Berlína vyhrála s převahou CDU, ve východní části byl výsledek AfD a CDU téměř shodný. Potvrdilo se tak, že ve východní části Německa je podpora AfD mnohem větší než v západní části.

Neúspěšný vůdce SPD Martin Schulz po oznámení volebních výsledků prohlásil, že jeho strana odejde do opozice. Přitom podle volebních výsledků existují pouze dvě šance na sestavení většinové koalice, a to buď pokračování koalice CDU/CSU a SPD, nebo koalice CDU/CSU, FDP a Zelených. Nepřesně se o této koalici hovoří jako o „trojkoalici“ a zapomíná se, že křesťanské strany jsou dvoukoalicí CSU, která kandiduje v Bavorsku a CDU, která kandiduje ve zbytku Německa. Zatím není jisté za jakých podmínek a zda vůbec koalice, kterou německá média nazývají „jamajskou“ podle barev stran, které by jí vytvořily a které jsou stejné jako na vlajce Jamajky, vznikne.

Jestliže Lubomír Zaorálek chválí Merkelovou a situaci v Německu popisuje jako „spokojenost“, německá sociální demokracie zažívá volební debakl.  Německá levice obecně zaznamenala obrovský propad a volební neúspěch sociální demokracie zvláště zapadá do ztrát sociálně demokratických stran ve volbách v Holandsku (úplná katastrofa), Francii (rovněž úplná katastrofa) a nyní v Německu. Pokud se tento trend potvrdí i za měsíc ve volbách do české poslanecké sněmovny, budou mít stratégové evropských sociálně demokratických stran hodně těžkou hlavu.

Sama Angela Merkelová cítila za nutné ve svém prvním povolebním vystoupení prohlásit , že se CDU pokusí voliče, kteří od CDU přešli k AfD přesvědčit svým programem k tomu, aby se k CDU opět vrátili. Podle odhadu asi jeden milion bývalých voličů CDU přešlo k AfD a asi půl milionu voličů získala AfD od bývalých voličů SPD.

Rozdíly ve volebních výsledcích na území bývalé NDR a bývalé SRN jsou patrné od sjednocení Německa v roce 1990. Právě v bývalé východní části Německa se dařilo NPD - národní straně. Právě na území bývalé NDR vzniklo  i hnutí PEGIDA, které  pořádalo v Drážďanech své první velké demonstrace proti imigraci do Německa. Je opět příznačné, že předvolební průzkumy podceňovaly výsledky AfD a přeceňovaly výsledky CDU/CSU a SPD.  Pokud vyloučíme záměrnou manipulaci s výsledky v neprospěch AfD, existuje i mnohem prostší vysvětlení tohoto jevu. V předvolebních průzkumech řada voličů AfD nechtěla veřejně svou podporu AfD vyjádřit.  Není se ani co divit, když mediální masáž proti AfD byla na velmi vysoké hladině. Ne všem se tak chtělo tazatelům odpovídat popravdě. Stejnému efektu lze ostatně přičíst i výsledek volby amerického prezidenta, kde řada voličů Trumpa nebyla ochotna tento svůj postoj v průzkumech vyjádřit.

Nová vláda vedená Angelou Merkelovou nebude vznikat tak snadno.  Zatímco CDU se pod vedením Merkelové posunula výrazně vlevo a na billboardu za Merkelovou dominoval nápis Die Mitte - Střed, němečtí zelení jsou výrazně vlevo a FDP zase více napravo od CDU/CSU.  Bude tedy zajímavé sledovat zejména to, s jakými ústupky zejména politice zelených se Merkelová smíří.

Německý Bundestag ale bude vůči vládní politice mnohem kritičtější než ten bývalý. Průnik AfD do Spolkového sněmu znamená automaticky mnohem větší vliv názorů této strany na život v Německu. Ne všichni Němci jsou či byli „spokojeni“, jak se domnívá Zaorálek, a právě tato nespokojená menšina bude nyní velmi hlasitá.

Domnívám se, že CDU/CSU udělala chybné rozhodnutí, když včele ponechala stávající kancléřku. Měla zřejmě vsadit nikoli na jistotu, ale na budoucnost. Zcela jistě jsou v CDU mladší politici, kteří měli dostat šanci. Za další čtyři roky už bude nutné Merkelovou vyměnit a je velkou neznámou, zda to pro CDU/CSU nebude znamenat odchod do opozice.