Nedotknutelný Rittig - polemika s „pravdoláskaři“

Další mediálně sledovaný případ korupce dospěl do stadia vynesení rozsudku prvoinstančního soudu. Ivo Rittiga a další obžalované soud zprostil obžaloby.

Člověk se stále setkává se situacemi, které ho mohou překvapit. Jakmile vynesl prvoinstanční soud osvobozující rozsudek nad všemi obžalovanými v kauze Dopravního podniku Praha, ihned to vzbudilo poměrně značné reakce na straně komentátorů, kterým se poněkud zjednodušeně ale zřejmě výstižně říká „pravdoláskaři“. Ivo Rittig je podle těchto lidí „nedotknutelný“ a stav naší justice je tomu odpovídající.

Co však (ne)překvapí, je reakce „pravdoláskařů“ na další známou kauzu, která se dotýká samotného premiéra- Čapí hnízdo. Policie navrhla postoupit šetření do stadia zahájení soudního procesu a komentátoři nešetřili obdivem k práci policie a dozorujícího státního zastupitelství, že se „nebojí“ a ženou k soudu samotného Andreje Babiše. Pak došlo k rezignaci ministra spravedlnosti a už je vše jinak. Hrozí odvolání nejvyššího státního zástupce a scházejí se mnohatisícové demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze. Nezávislost orgánů činných v trestních věcech je ohrožena!

Vedou se polemiky s novou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou, podle níž je údajně možné si v Česku objednat trestní stíhání. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se dušuje, že to možné není a pokud se něco přece jen stane, vnitřní kontrolní mechanismy v systému státního zastupitelství zafungují. Ta samá Benešová před jistým časem po svém odvolání z pozice nejvyšší státní zástupkyně tvrdila, že v Česku existuje justiční mafie a kvůli tomu se s ní potrefené husy i soudily. Kauza „Justiční mafie“ je označení pro spor na ochranu osobnosti, jehož podstatou je výrok, kterým byla Renata Vesecká spolu s bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou, svým prvním náměstkem Karlem Černovským, náměstkem vrchního státního zástupce v Praze Liborem Grygárkem, krajským státním zástupcem v Brně Petrem Coufalem a okresním státním zástupcem v Jihlavě Arifem Salichovem veřejně v rozhlasovém vysílání (20. prosince 2007) označena bývalou nejvyšší státní zástupkyní a stínovou ministryní spravedlnosti za ČSSD Marií Benešovou za součást tzv. „justiční mafie“, která nezákonným způsobem ovlivňuje průběh některých zájmových trestních věcí.

Po vynesení osvobozující rozsudku nad Rittigem a dalšími obžalovanými se státní zástupce ihned odvolal. Podle ředitele Nadačního fondu proti korupci odvolací soud jistě uzná obžalované vinnými. „Věřím, že odvolací soud následně připustí jako důkaz odposlechy, které jasně dokazují korupční jednání obviněných v této kauze,“ uvedl. To je ze strany "ředitele" docela svérázný přístup k rozhodování soudů, nemyslíte?

Připomeňme si proto další korupční kauzy týkající se politiků. Kauza Davida Ratha v podstatě přešlapuje na místě a v údajně naprosto jasném případu korupce nebyl doposud vynesen konečný verdikt. Rath podává ochotně rozhovory o tom, jak trpí. Počátek kauzy se datuje od května roku 2012, kdy ho policie zadržela se „sedmičkou vína“. Kauza Petra Nečase má počátek v roce 2013 a díky ní padla vláda a došlo k razantnímu přepsání politických preferencí ve prospěch hnutí ANO. V této kauze se v zásadě nic neděje a vedou se diskuse o tom, zda měla či neměla Jana Nečasová, nynější žena Petra Nečase, danit drahé dárky. I zde se zdá být rozhodnutí soudu v nedohlednu.

Osvobození Ivo Rittiga (nepravomocné), vlekoucí se proces s Davidem Rathem i proces s Petrem Nečasem, ukazují na jisté symptomy, kterými trpí orgány činné ve věcech trestných. Stále se opakuje problém použití odposlechů, a to jak v kauze Rittiga, tak v kauze Ratha. Prvoinstanční soudy na rozdíl od policie a státních zástupců, odposlechy jako důkaz odmítnou  a pak se čeká na soudy vyšších instancí, které obvykle vracejí odposlechy do hry. V případě Ratha se to již stalo, v případě Rittiga k tomu možná dojde.

Zdá se mi, že orgány činné v trestním řízení pracují naprosto nedostatečně. Rittig není první případ, kdy se údajný „jasný tunel“ nebo „jasná korupce“ nedočkal u prvoinstančního soudu potrestání. Pak nastupují „páky“, které mají soudce pokárat tak, aby rozhodli podle společenské poptávky. V těchto případech je navíc namočena i veřejnoprávní televize, která referuje o případech neobjektivně. Jinak by totiž nemohlo dojít k tomu, že obžalovaní jsou prvoinstančními soudy osvobozováni.

Je proto zřejmé, že tak zvané jasné případy nejsou z hlediska důkazního břemene zpracovány tak, aby to u soudu prošlo jako nůž máslem. Pokud důkazy u soudu vůbec neuspějí nebo je soud považuje za nedostatečné, je nutné si klást zásadní otázku. Jak je možné, že práce policie a dozorujících státních zástupců má tak nízkou úroveň? Není náhodou tato skutečnost svědectvím o chybujících státních zástupcích po celé vertikále až po „neodvolatelného“ Pavla Zemana? Není nakonec i samotná Rittigova kauza přeci jenom více kauzou politickou než hospodářskou kriminalitou?

Miloš Zeman, prezident České republiky, často hájí politiky obžalované v různých korupčních kauzách tak, že více než dvě třetiny soudů skončí zproštěním obžaloby.  Ve světle všech těchto skutečností se mi jeví činnost policie a státních zastupitelství jako chybná a neefektivní. Pokud se totiž policie a dozorující zastupitelství zabývají případy, které soud vyhodnotí tak, že se žalovaný skutek nestal, je to trapná vizitka jejich práce.  A v této souvislosti mám oprávněné pochyby i o kauze Čapí hnízdo, a sice že je kauzou politickou kamuflovanou do ekonomické trestné činnosti. Pokud by soud i v této kauze vynesl ono obligátní - žalovaný skutek se nestal - kdo za to bude odpovědný? Že by Andrej Babiš?