Místo polotovaru Šmardy provařený Zaorálek!

Není lepšího příkladu personální vyprahlosti sociální demokracie než nominace na ministra kultury. Místo naprosto neznámého Michala Šmardy nabízí tato strana na post ministra Lubomíra Zaorálka. K pláči!

Boj s prezidentem Milošem Zemanem ukázal v plné nahotě současnou personální situaci v ČSSD. Nové vedení ČSSD klopýtá od jednoho maléru k druhému a přímo či nepřímo se podílí na mediálním obrazu této vládní strany. Je jen příznačné, že o nominaci ČSSD věděla média hodiny před tím, než s oficiální informací vystoupil Jan Hamáček. Není sice jasné, zda Hamáček jméno nového ministra konzultoval se Zemanem, ale rychlá reakce Jiřího Ovčáčka naznačuje, že spíše ano. Zeman je s kandidátem na ministra kultury spokojen a ještě si ho pozve na konzultaci. Premiér Andrej Babiš se Zaorálkem „nemá problém“. Ale měl by mít. Místo Šmardy, který byl doposud neznámým starostou, do křesla ministra usedá „matador“ ČSSD. Člověk, který se plně před volbami 2017 postavil proti Babišovi a jako volební lídr ČSSD výsledek své strany přivedl na samé dno.

Jako ministr zahraničí Sobotkovy vlády dne 29. dubna 2014 podepsal spolu se svým čínským protějškem Wang I prohlášení o prohloubení vzájemné politické a ekonomické spolupráce. V textu mimo jiné stojí, že "Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě". To vyvolalo vlnu nevole zejména u opozičních pravicových stran. Zaorálek je autorem Prohlášení čtyř o územní celistvosti Čínské lidové republiky,] které bylo podepsáno 18. října 2016 v reakci na setkání ministra kultury Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou.

Právě za tato svá stanoviska, která jsou v souladu s politikou Miloše Zemana vůči Číně, je Zaorálek pro Zemana „správná volba“. Zda jmenování Zaorálka ministrem kultury uklidní situaci ve vládě, se uvidí. Spíše se však naplní Babišova prorocká slova o tom, že by „kandidát Šmarda ve vládě jen kritizoval“. Tuto roli „vnitřního kritika“ politiky Babišovy vlády zastane Zaorálek mistrně.

Připomeňme si ještě Zaorálkovo odmítnutí migračních kvót, které ovšem vysvětlil z „ekonomických důvodů“. Pravým důvodem migračních kvót však byl pokus prosadit v EU právo silnějších přehlasováním těch, co s kvótami nesouhlasí. Za citaci stojí navíc i Zaorálkovo stanovisko ke kolonialismu. Na konferenci Prague European Summit v červnu 2017 hovořil o zločinech západních zemí v koloniální éře i v pozdější době a prohlásil, že lidé v zemích třetího světa si začínají s nárůstem vzdělání tyto zločiny více uvědomovat a to přispívá k protizápadním náladám v těchto zemích a k radikalizaci některých muslimů. Zaorálek připomněl Velké indické povstání proti britské koloniální nadvládě, zacházení s domorodci v Belgickém Kongu nebo Italské Libyi, válku v Alžírsku, válku ve Vietnamu nebo válku v Iráku. Podle Zaorálka „Stejně šokující jako rozsah těchto zločinů je to, jak rychle na ně Západ zapomněl.“

Zaorálkova „optika“ mezinárodních událostí, které ve svém projevu smíchal do formy guláše, je jen dalším příkladem Zaorálkova ukotvení v socialistickém myšlení. Především lze polemizovat s tím, že „s růstem vzdělanosti si lidé v zemích třetího světa zločiny kolonialismu začali více uvědomovat“.  Dávat islamismus do souvislosti s koloniální minulostí většiny afrických a asijských zemí je podobné komunistickému výkladu světových dějin, který vždy akcentoval sociální aspekty „osvobozeneckého boje“. V Evropském parlamentu byly tyto Zaorálkovy teze dovedeny ad absurdum, když toto shromáždění odsoudilo tak zvaný „evropský kolonialismus“, z něhož plyne závazek zemí EU postarat se o potomky lidí z někdejších kolonií.  Není tedy pravdou, že na svou koloniální minulost Západ „zapomněl“, pouze tuto minulost přetransformoval do viny „bílého evropského muže“, jehož národnost není podstatná.

Očekávám, že Zaorálek nezklame ani ve funkci ministra kultury. Se zájmem očekávám stanoviska „kulturní obce“, která byla tak kritická k exministrovi Antonínovi Staňkovi. Bude zajímavé sledovat, jak se bude dále vyvíjet trestní oznámení na bývalého ředitele Národní galerie.  Návrh na jmenování Zaorálka je dokladem totálního výprodeje personální politiky ČSSD. Pravda, ještě má tato strana údajně více jak deset tisíc členů, skutečně schopných a respektovaných má málo. A pokud takoví lidé jsou (jako hejtman Pardubického kraje), nemají o místečko v Hamáčkově personální rošádě zájem.  Nedivím se jim a oceňuji. Stále ještě existují v ČSSD lidé, kteří neztratili rozum.