Média vyprávějí o Marine Le Penové nesmysly ala Sládek

Před dvaceti lety bylo SPR- Republikánská strana Československa docela populární a bralo asi 8% ve volbách v roce 1996. Podle Sládka byli republikáni „pravicovou stranou s levicovým programem“. Jaká je podobnost s Marine Le Pen? 

Několik let po konci bolševika byla levicovost docela těžkým hříchem. Strany se předháněly v tom, kdo je pravicovější a kdo nemá doopravdy ale vůbec nic společného s komunisty. Právě v takové atmosféře tehdejší vůdčí postava republikánů Miroslav Sládek prohlásila tento krásný politologický nonsens o tom, že SPR-RSČ je „pravicová strana s levicovým programem“.  Tento nesmysl byl myšlen vážně a měl pochytat odpadlíky z pravice a levice. Nakonec byli republikáni v poslanecké sněmovně a bavili národ svými projevy až do roku 1998, kdy ve volbách získali jenom 3,9 % hlasů a nezískali žádný mandát.

Povedený Sládkův výrok se mi v paměti vynořil při četbě českých médií (v tomto případě server ihned.cz), ale takto se v mainstreamovém zpravodajství o kandidátce na francouzskou prezidentku píše běžně i jinde:

Marine Le Penová se prochází po pláži, jezdí na koni, otáčí kormidlem malé plachetnice. A mluví u toho o své lásce k Francii. Tak zachycuje prezidentskou kandidátku krajně pravicové Národní fronty její právě vydané předvolební video. "Miluji Francii. Celým svým srdcem, celou svou duší miluji tento tisíciletý národ," vyznává se.

A po několika odstavcích dále se dovídáme:

Ekonomický program Národní fronty má blízko k radikální levici. Le Penová je proti volnému obchodu, požaduje výrazné navýšení státních výdajů nebo snížení věku pro odchod do důchodu.

To je program Sládkových republikánů jako když vyšiješ!

Základem protimluvu je řazení Marine Le Penové a její strany do škatulky „krajní pravice“. Její strana se jmenuje již celá léta Národní fronta (NF) a je postavena především na nacionalismu, chcete-li poněkud „jemněji“ tak na „národovectví“.  Cílem Le Penové není v současnosti demontáž Evropské unie, ale dává si po svém případném vítězství půl roku čas na provedení „radikálních změn“ v EU a teprve pokud by neuspěla, vypsala by referendum o vystoupení Francie z EU.  Ekonomický program NF založený na politice „žádná globalizace“, respektive na tezi „odmítání diktátu globalizace“ logicky znamená odmítání „volného trhu“, nikoli mezinárodního obchodu. Podobně jako v případě amerického prezidenta Donalda Trumpa má program NF ambice regulovat toky zboží prostřednictvím daní a cel.

V zásadě je tato politika důsledkem desetiletí trvajícího procesu, kterému se stručně říká „globalizace“, a díky němuž odpluly za nízkými mzdami do Asie celé sektory výrob spotřebního zboží, jak z Evropy, tak z USA. Tento proces nemá jenom své vítěze, ale i své poražené.  Ti žijí nejen „ v rezavém pásu Ameriky“, ale i ve Francii a ostatně po celé Evropě. Právě na tyto „ztracené“ voliče se nové či staronové strany obracejí a nacházejí u nich podporu.  V USA to vedlo k těžké porážce demokratů a v Evropě se začínají stále více prosazovat strany, které oponují politice dalšího posilování EU.

Ve Francii stojí za zmínku i propad kandidáta francouzské pravice Francoise Fillona . Po jeho jasném vítězství v pravicových primárkách na něho jeho soupeři (média?) vytáhli „hříchy z minulosti“. Nevěřím ani trochu tomu, že je to „náhodou“. Považuji za velmi pravděpodobné, že kompromitující materiály ležely v šuplíku až do doby, kdy se zdálo nejlepší je vytáhnout - pár měsíců do voleb. Kandidát pravice Fillon je tak takřka mimo hru, kandidáty levice odrovnala politika současného prezidenta a novým favoritem je údajný „centrista“ Emmanuel Macron. Ten by měl v druhém kole „s přehledem“ porazit Marine Le Penovou.  Pokud příznivci Fillona nezkousnou jeho mediální „popravu“, nikde není psáno, že přijdou k druhému kolu voleb a podpoří Macrona.   Přesvědčování Francouzů o tom, že to má Macron v druhém kole „jasné“ může být totiž tak „pravdivé“ jako předvolební průzkumy v USA. Jasné nic není, a pokud nejsou sečteny poslední hlasy, je předčasné slavit. Odepisovat Le Penovou není proto minimálně prozíravé.