Marx si pomník zaslouží, Thatcherová ne!

Bronzová socha bývalé britské premiérky Margarety Thatcherové má problém s místem vztyčení. Britská metropole Londýn sochu odmítla z důvodu „obav z vandalismu“, nakonec bude stát v jejím rodném městě.

Socha Margaret Thatcherové bude nakonec místo Londýna stát v Granthamu, rodišti někdejší britské konzervativní premiérky. Britská metropole její umístění ve vládní čtvrti loni odmítla v obavách, že by se dílo mohlo stát terčem vandalů a přitahovat výtržníky, napsala ve středu britská média.

Za zmínku stojí i „argumentace“ proti soše významné britské premiérky z osmdesátých let minulého století. Vytýkají jí boj se stávkujícími horníky (tehdy se britské premiérce podařilo vliv odborů na politiku omezit výrazně- téměř k nule) a „daň z hlavy“. Na protest proti rozhodnutí o umístění sochy v jejím rodném městě vlaje nyní před radnicí –„duhová vlajka“ – symbol homosexuální menšiny. To by se v časech „železné lady“ nestalo. Ono by se toho v časech této premiérky nestalo zřejmě mnohem více a zejména současný stav brexitu by Thatcherová nepřipustila zcela jistě. Nikdy by totiž nesouhlasila s „irskou pojistkou“, která má Británii udržet v celní unii s EU navždy a na věky věků.

Wikipedie o Thatcherové poskytuje tyto informace: Ve svém působení v čele britských vlád po dobu tří volebních období prosazovala konzervativní hodnoty a politiku rázných ekonomických a sociálních reforem, které měly posílit tržní hospodářství. Tato politika, která dostala název thatcherismus, byla založena na ekonomickém liberalismu a obsahovala prvky jako snižování daní, omezování vlivu odborů a regulaci imigrace. Pro svou nekompromisnost a rozhodnost získala Thatcherová přezdívku Železná lady. Prosazovala také samostatnou a silnou zahraniční politiku Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jejímž výrazem byly četné výjimky, které pro zemi získala v rámci Evropské unie, a také válka o Falklandy v roce 1982.

Právě porážka Argentiny, která vojensky obsadila Falklandy, byla dokladem jejího odhodlání udržet Británii v postavení světové mocnosti. Od té doby ale uplynulo hodně vody a britská politika utrpěla mnohé šrámy. Právě jsme však svědky pokusu části konzervativní strany zlikvidovat trvalou závislost Velké Británie na EU. Theresa Mayová ale není Margareta Thatcherová a podle toho se situace s brexitem odvíjí.

Nakonec jen povzdechnutí nad stavem politiky v EU. Před několika měsíci došlo ke vztyčení sochy Karla Marxe v jeho německém rodišti. Všichni „korektní evropští politici“ se k tomu vyjadřovali a ronili „krokodýlí slzy“ nad tím, že Marxovo učení „zneužili“ komunisté. Přitom Marx stál u vzniku komunistického manifestu, který je považován za počátek politiky komunistických stran. Manifest Komunistické strany, jehož autory jsou Karl Marx a Friedrich Engels, byl sepsán na popud mezinárodní dělnické organizace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i praktický program (viz Úvod). Byl vydán ponejprve (roku 1848) v němčině, v kterémžto jazyce byl publikován v Německu, v Anglii a ve Spojených státech. Krátce před červnovými událostmi téhož roku byl přeložen do francouzštiny.  

Není lepšího důkazu o stavu evropské politiky než osud dvou soch – Marxe a Thatcherové. A není vůbec divné, že Marxe v nadživotní velikosti nechala vyrobit čínská komunistická vláda na své náklady? Co nato "bezpečnost EU" ve světle aféry Huawei?!