Maduro v americké vazbě

Venezuelský prezident Nicolás Maduro je ve vazbě v New Yorku. Byl zajat a unesen do USA během vojenského zásahu americké armády ve Venezuele.

Americký útok na Venezuelu byl jednak zcela bezprecedentní, a navíc zřejmě i stoprocentně úspěšný. Pokud bylo cílem akce americké armády zajmout prezidenta Nicoláse Madura a přepravit ho do USA, pak jistě ano. Venezuelská viceprezidentka Delcy Rodríguezová vyzvala Washington k okamžitému propuštění prezidenta Nicoláse Madura, který byl letecky přepraven do USA. Jeho dnešní zadržení americkými jednotkami označila za únos. Ve vystoupení ve státní televizi, o němž informoval deník El Nacional, zároveň popřela spekulace o útěku do Ruska a ujistila, že zůstává ve Venezuele.

Nejprve stojí za to komentovat reakce politických představitelů. Podle zpráv na ČT24 většina latinskoamerických států americkou akci odsoudila. Obavy vyjádřilo i Mexiko z údajné „destabilizace“ regionu. EU vyjádřila ochotu podporovat řešení v rámci Charty OSN a vyzvala k umírněnosti. Rusko akci odsoudilo jako akt mezinárodní agrese. Reakci Číny jsem zatím v českých mediálních sítích nezaregistroval. Bloomberg píše: China Says It’s ‚Deeply Shocked‘ By US Move On Venezuela, Maduro Read more at: https://www.ndtvprofit.com/world/china-says-its-deeply-shocked-by-us-move-on-venezuela-maduro. I Čína je tedy „šokována“.

Generální tajemník OSN António Guterres uvedl, že je „hluboce znepokojen“ patovou situací mezi Spojenými státy a Venezuelou v posledních měsících, která vyvrcholila v sobotu ráno zatčením prezidenta Nicoláse Madura americkými speciálními jednotkami. (přeloženo CHATgpt).

Podle informací ČT se utečenci z Venezuely v USA radují z pádu Madura a věří, že nastane ve Venezuele změna. Americkou akci proti Madurovi podporují a nepovažují ji na nepřátelský akt.

Americký zásah ve Venezuele je tak dalším dokladem politiky USA v éře druhého mandátu Donalda Trumpa. Je evidentní, že USA sázejí na vojenská řešení v případech, kdy jsou šance na úspěch velmi vysoké. Však už se také objevily první komentáře,které kritizují Trumpovu politiku z pozice Demokratické strany. Reprezentanti této v současné chvíli opoziční strany v USA ostatně dlouhodobě přirovnávají Trumpa k Vladimiru Putinovi. Proto nepřekvapuje, pokud je Trumpova politika vůči Venezuele komentována jako „putinizace USA“. Obavy z putinizace USA. Trump naznačuje, že Venezuela může být začátek Autor komentáře svůj komentář uvádí takto: Americký prezident Donald Trump naznačil, že vojenské údery proti Venezuele a zajetí jejího prezidenta Nicoláse Madura je scénář, který se může opakovat i v dalších zemích. Z jeho strany zaznívají varování vůči Kolumbii, Kubě i Mexiku. Trumpova snaha o dominanci v západní hemisféře vyvolává obavy z návratu rozdělení sfér vlivu z 19. století a „putinizace“ americké zahraniční politiky.

Zajímavá je i ona datace, která hovoří o sféře vlivu z 19. století. Jako by neexistovalo rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi II. světové války, což vedlo ke vzniku východní Evropy jako sféry vlivu SSSR jako „tábora míru a socialismu“ a Západu pod dominancí USA. Jen málokdo mohl předpokládat, že se vlády v Moskvě ujme Michail Gorbačov, který svou politikou „perestrojky“ fakticky tento „tábor“ rozložil a jenom přihlížel k jeho rozpadu.

Trump si na rozdíl od administrativy Joea Bidena, která události „monitorovala“ a sem tam zasáhla a více méně obavy svých nepřátel z „trestu“ nechala rozplynout (začalo to úprkem z Afghánistánu a „monitorováním“ termínu útoku Ruska na Ukrajinu), si je vědom toho, že své plány na obnovu síly USA nemůže nechat na proklamacích a OSN. Ostatně, OSN se na nic jiného, než na odsouzení ruské agrese proti Ukrajině nezmohla a stejně to dopadne s „odsouzením“ USA za útok na Venezuelu. Zatímco rezoluce proti ruské agresi Rusko v Radě bezpečnosti vetovalo, rezoluce o agresi USA proti Venezuele budou vetovat USA.

Závěr: Současná světová politika je evidentně opět konfrontační a počítá s nasazením armády. Po ruském vpádu na Ukrajinu a devastaci této země se do podobné situace dostala Gaza po teroristickém útoku Hamásu a následné vojenské invazi Izraele do pásma Gazy. Není proto vůbec vyloučeno, že dalším na řadě je Tchaj-wan, pokud komunistická Čína dojde k závěru, že si to může dovolit. USA si dále dělají nárok na Grónsko, a dokonce jmenovaly svého „zmocněnce“ pro tuto část Dánska. Zda se USA podaří nastolit proamerický režim ve Venezuele není zatím zcela jasné, nicméně nabízí se politika výrazné finanční pomoci této zemi s tím, že USA dostanou možnost obnovit výrazně těžbu nafty s tím, že Venezuela bude souhlasit s návratem těžařského průmyslu do správy amerických firem. K tomu stačí USA dohoda se stávající administrativou a nepotřebuje k tomu venezuelskou opozici. Jako perličku na závěr pak uvádím citát „britského experta“ na situaci Ruska pod titulkem: Rusové Putina brzy svrhnou, míní britský expert. Mír očekává v letošním roce. Když pominu zprávy o tom, že je Putin dávno mrtev a úřaduje za něho dvojník, je to další příklad předpovědí, které zcela jistě nevyjdou. Propaganda totiž skutečně vítězí na „všech frontách“. Takže: Zdá se, že i rok 2026 začal plně v režii Donalda Trumpa.