Letní nebo zimní čas není jen věcí astronomie

Pan Ladislav Jakl napsal půvabný článek o blbosti zvané změna času. V podstatě má pravdu, že hýbání časem je pitomostí, která vznikla v moderní historii během první světové války. Nicméně, není úplně pravdou, že „správné“ nastavení času je jen a jen věcí astronomie. Rovněž tak bych nesouhlasil s tvrzením, že si Londýňané ukradli pro sebe nultý poledník.

Celý systém měření délek, času a hmotnosti byl v podstatě přizpůsoben lidské společnosti. Nemá nic společného s fyzikou jako takovou. Byl vždy věcí dohody na mezinárodních standardech. Kdysi byl etalon metru uložený v Paříži definován jako desetimilióntina délky zemského kvadrantu, dnes je to délka, kterou světlo urazí za 1/299 792 458 sekundy. Samotný pojem času definoval Aristoteles tak, že je čas počtem pohybu. Nechá se tudíž měřit změnou stavu vodní hladiny při vytékání vody z nádrže, pohybem ručiček způsobených mechanikou hodinového stroje apod.

Jaklem zmiňovaný nultý poledník byl určen na zvláštní konferenci (International Meridian Conference) pořádané v říjnu 1884 ve Washingtonu, na které se sešlo 41 delegátů z 25 zemí. To, o čem Jakl hovoří ve vztahu k pohybu Slunce, se nazývá pravý sluneční den. Ten je v každém místě svázán místním poledníkem.   Na konferenci bylo navrženo, aby se za základ délky dne vzal střední sluneční čas.  Protože se Země při svém pohybu okolo Slunce pohybuje nerovnoměrně, pravý sluneční den, respektive pravé poledne, kdy je v daném místě Slunce přesně v nadhlavníku, by se měnil a čas by musel běžet nerovnoměrně, aby přesně kopíroval zdánlivý pohyb Slunce po obloze.

V tomto systému volby nultého poledníku a rozdělení dne na 24 hodin se poloha části našeho státu  náhodou  vyskytuje v místě, kde prochází 15^o východní délky. Jen na tomto poledníku je přesně o hodinu více než na poledníku nultém.  Z praktických důvodů používá stejný čas jako my řada států kolem 15^o  východní délky, například i Německo a Francie, kde naopak její velká část leží na západní polokouli, tj. na západ od nultého poledníku. Tam není proto Slunce v poledne v nadhlavníku nikdy.

Ať se nám to líbí nebo ne, místní čas prostě je věcí dohody.  Změna času na tak zvaný letní čas není jen fenoménem Evropy. V USA se ke změně času na letní přistupuje jindy než v Evropě, letos to bylo o něco dříve.  Není proto vůbec pravdou, že bychom změnami času „popírali“ přírodu a Boží zákony.  Například báťuška Putin rozhodl, že v Rusku bude „na věčné časy“ platit „letní“ čas, takže se z „letní“ variace stala záležitost trvalá.  Na problém „nehýbání“ s časem má Evropa různý názor. Zatímco severské země by preferovaly, kdyby byl nastálo používán „letní“ čas, střední a jižní Evropa by se ráda ustálila na „zimním“ času.

Šíbování s časem je věc, která se dá s lehkostí kritizovat. Může být vydávána i za obludnou manipulaci s národy a kontinenty i za důkaz lidské zpupnosti. Ve skutečnosti to není nic jiného než úzus, který společnost přijímá. I já bych byl pro to, aby se takto s časem nemanipulovalo. Přál bych si, aby u nás platil trvale „letní“ čas. A tady se pravděpodobně ani u nás v Česku neshodneme.