Kouření škodí zdraví, ale hlavně politickému myšlení

 Česká média a i část komentátorů si všimla, že ODS již nebude souhlasit s plošným zákazem kouření v restauracích, této „euro vlně současnosti“. Přidali se i „osobnosti z medicíny“, aby stanovisko ODS zcela potupili a opět si mohli s chutí „odplivnout“ nad tím, že ODS „preferuje byznys nad zdravím“.

               V iDnes.cz  dokonce u tohoto článku visí fotografie usmívající se Miroslavy Němcové, protože dopis je lékaři adresován na ní. Je to tak, že by se čtenáři měli zamyslet nad tou sympatickou paní a zatratit jí spojením s „podporou kouření“?  Hlavní argument protikuřáckého tažení zůstává stále stejný. Kuřák „smrdí“ a ohrožuje zplodinami cigaretového kouře nekuřáky. Pokud se naopak někdo přejídá a tím si rovněž krátí život, je to jen jeho svobodné rozhodnutí.

 Jsem odnaučený kuřák a nekouřím více než třicet pět let. Občas, tak jednou do roka, si „slavnostně“ zapálím a raduji se z toho, že jsem cigarety vyřadil ze svého života kolem třicítky.  Přesto ale nechápu protikuřácké tažení tak jednoznačně pozitivně, a už vůbec se podivuji, jak se leckterý jinak svobodomyslný komentátor stává nepříčetným, když vidí cigaretu.

Vezměme si například poslední nápady omezovačů kouření, které se týkají „odstrašujících“ krabiček s obrázky plic postižených rakovinou či jiné podobné lahůdky.  A představme si, že by například před vstupem do autosalónů visely billboardy s havarovanými vozy a s oběťmi nehod, kdyby povinností prodejce vepřového bylo upozorňovat na to, že po konzumaci vepřo-knedlo-zela můžeme ztloustnout a dostat cukrovku či infarkt? Kam by to vedlo?

Naprosto „upřímná“ snaha ochránit společnost před zhoubnými účinky kouření, již zmíněnou  metodou  stále se zesilujících restrikcí, pak v politice působí jako iniciace dalších zákazů a nařízení. Proboha, komu vadí „pomazánkové“ máslo, proč svádíme boj o syrečky apod.  Pokud se vlády nad našimi životy ujímá stále více a více obludná byrokracie, je naprosto nutné se proti způsobu jak tato mašinerie působí, protestovat.

Přitom řešení je geniálně prosté. Nechme majitele, aby sám rozhodnul, na jakou klientelu se zaměří.  Vzniknou tak naprosto přirozeně restaurace pro rodiny s dětmi, kde se nekouří, ale i takové, kde se kouřit může.  Výborná idea mít v každé restauraci vedle kuřáckého prostoru i nekuřácký, dnes evidentně zdegenerovala. To, co se zdálo ještě před deseti lety rozumné řešení, tlačí politika „dobra“ do extrému, z něhož jde strach.

Na závěr jen postřeh ze zpráv. Česko dosáhlo v I. čtvrtletí tohoto roku nejlepší výsledek hospodaření státu s přebytkem 14 mld. korun. Mimo jiné se na tomto přebytku podílel i vyšší výběr spotřební daně z prodeje tabáku o téměř dvě miliardy.  Neotvírám tím diskusi k tomu, aby mě militantní odpůrci kouření přesvědčovali o tom, že léčba nemocných kuřáků stojí mnohem víc.  To může být a možná že i je pravda.  Doba, kdy se kouření trestalo jako „ďáblovo dílo“ je sice několik set let za námi, ale my s naší vědou se možná chováme stejně ne-li hůře. Vždyť víme, kam přemíra státního dirigismu vede. Ale nepamatujeme si to?