Korespondenční volba – zneužití je samozřejmě možné

Jednání Poslanecké sněmovny PČR o korespondenční volbě ze zahraničí má být údajně zlatým hřebem vládní politiky. Osobně bych spíše ocenil, kdyby vláda za zlatý hřeb své politiky považovala ekonomickou situaci v Česku.  

Základní rozbor na velmi dobré úrovni ohledně korespondenčního hlasování je uveden zde.  Základní problém je samozřejmě v tom, zda se jedná skutečně o volbu podle ústavních zvyklostí, tj. zda jde o volbu tajnou a svobodnou.

Klasické hlasování ve volebních místnostech řekne státu vlastně jedinou ověřitelnou skutečnost. Volební komise si vyžádá průkaz totožnosti, na požádání může voliči dát i hlasovací lístky a vše ostatní pak proběhne tajně. Stát tedy pouze ví o tom, že dotyčný přišel k volbám. Co hodil do volební urny je tajné, volič se samozřejmě může ze své vůle svobodně rozhodnout, že hlasovací lístek i podepíše. To by ukazovalo na poněkud „zvláštní“ povahu dotyčného voliče. Samozřejmě se může stát i to, že vás jako autora volebního hlasu označí někdo jiný, vtipálek nebo člověk se zlým úmyslem.  Takové teoretické případy zmiňuji proto, že je nelze vyloučit, nicméně za celou dobu svobodných voleb od roku 1990 jsem v médiích nezaregistroval takovýto případ. Nejvíce se vždy hovořilo o tak zvaném „kupování“ hlasů, tj. přemluvení voliče, aby šel k volbám a odevzdal lístek, který mu byl za úplatu předán. Výše uvedené je nutné uvést proto, že i tajná volba ve volebních místnostech má svá úskalí a je třeba je i takto vnímat.

Korespondenční hlasování má samozřejmě zcela jiné problémy. Zásadním je dle mého soudu otázka tajnosti, tj. zda systém zcela jednoznačně vyloučí možnost nesprávné manipulace s došlým hlasovacím lístkem a zajistí skutečně tajné hlasování. Tady v zásadě záleží na práci volební komise, aby se zajistilo skutečně tajné hlasování. Jiná věc je samozřejmě také zřejmá. Může se najít „aktivista“, který osloví potenciální voliče v zahraničí a všechno za ně tak zvaně „zařídí“.  Velmi reálně si pak lze představit situaci, že by se řada takových „voličů“ o volby nezajímala, ale „aktivista“ by je zpracoval a vše vyřídil. De facto by se jednalo o systém „kupování“ hlasů, který by vyšel dokonce pro daného aktivistu „levněji“, tj. zaplacením poštovného.

V USA, kde se korespondenční hlasování masově rozšířilo, se už řada voličů, kteří k volbám chodí, vyjadřuje o této možnosti s despektem, tj. že „aktivisté“ mohou obejít desítky či stovky potenciálních voličů, vše za ně vyřídit a poslat. Při posledních volbách prezidenta USA byla známa mapa výsledků volby voličů, kteří fyzicky k volbám přišli, a USA byly téměř po celém území „červené“, tj, republikánské. Se započtením korespondenčních hlasů však kandidát demokratů Joe Biden zvítězil o mnoho milionu hlasů.

A ještě jeden příklad z Česka. V roce 2006 bylo dosaženo tak zvaného volebního patu. ČSSD a KSČM tehdy společně dosáhly na 100 mandátů a ODS, lidovci a zelení. První výsledky nasvědčovaly většině 101 mandátů pro sociální demokraty a komunisty. Až v pozdních nočních hodinách sčítání, kdy se připočetly hlasy voličů ze zahraničí, se ukázalo, že dojde k volebnímu patu. Pravicový (ODS, KDU-ČSL a Strana zelených) i levicový (ČSSD a KSČM) blok získaly shodně po sto mandátech a žádná vláda tak nemohla mít většinu pro získání důvěry. Máme tedy již volební zkušenost s tím, že hlasy voličů ze zahraničí mohou být velmi důležité.

Současná technika i technologie umožňuje hlasování pomocí internetové identity. Nehledě na často zmiňovaný případ Estonska není maličká severská země jediným státem, který systém elektronických voleb, známý také pod zkratkou e-voting nebo e-hlasování, využívá; je však pravdou, že u většiny se teprve testuje a některé vyspělé státy, například Nizozemsko nebo Velká Británie, od systému naopak ustoupily. V dubnu pak ke zrušení volby přes internet (bylo možné v zahraničí) přistoupila Francie a například podle Německa jsou elektronické volby dokonce protiústavní.

Ani tento typ voleb není zcela bez rizika, protože dává prostor internetovým pirátům tento proces narušit nebo zcela zmařit. Domnívám se proto, že systém osobního kontaktu voliče s volební komisí je nejlepším ze všech možných řešení a poskytuje největší záruky spolehlivosti a zákonnosti. I volič dlouhodobě žijící v zahraničí, pokud má skutečný zájem hlasovat a ovlivnit volební výsledek, by proto měl hlasovat osobně.