Konec Sobotky jako konec ČSSD?

Vláda Bohuslava Sobotky na svém prvním zasedání po podání demise údajně bilancovala. Sám Sobotka se o své vládě vyjádřil pochvalně. To, že vydržela celé čtyři roky je však jen souběh okolností.

Bohuslav Sobotka si zabilancoval pro novinky.cz a zhodnotil činnost své vlády. Sobotka je přesvědčen, že jeho vláda zklidnila situaci v Česku a zemi stabilizovala. „Tím, že jsme měli jako koalice jasnou většinu, nemohly nás vydírat různé zájmové skupiny, že by přetahovaly poslance mezi vládou a opozicí,” uvedl. Kromě prosazování vládního programu se podle něj dařilo i reprezentovat Česko dobře navenek, takže bylo považováno za úspěšnou zemi a důvěryhodného a stabilního partnera. Vzpomínat pozitivně nebude především na změny ve vládě, kterých bylo v řadách ČSSD a ANO celkem devět. „To nikdy není úplně příjemná věc, ale jako předseda vlády jsem tyto změny udělat musel,” uvedl. Nejhorší podle něj byly změny v případě ministrů sociální demokracie, které sám vybral. „Ale z různých důvodů bylo potřeba změnit vládní tým,” dodal.

Bohuslav Sobotka vystupuje i na závěr svého vládnutí ve stylu „nekonfliktnosti“.  Pravdou však je, že tento jeho politický styl byl voliči radikálně odmítnut. Vždyť odvolání ministra financí Andreje Babiše, se kterým uzavřel po volbách 2013 koaliční smlouvu, bylo všechno jiné než „příjemné“. Právě „zatloukání“ problémů a protěžování oblíbenců v ČSSD nakonec stálo tuto partaj místo na výsluní české politiky.

Podle prvních průzkumů stranických preferencí po volbách v říjnu tohoto roku, se situace ČSSD ještě více naklonila k horšímu. Podle všeho mají svou další existenci v českém parlamentu nejistou již čtyři strany, vedle lidovců, TOP 09, STAN i ČSSD. Všem to tak vychází na +-5%. Zatímco lidovci zatvrzele podporují Bělobrádkovo vedení, v TOP 09 již proběhla nová volba předsedy a místo Miroslava Kalouska se stal jejím předsedou Jiří Pospíšil. Místo čitelného, i když většinou nepopulárního Kalouska, tak TOP 09 vsadila na „recyklovaného“ politika s minulostí v ODS. To není příliš dobrý tah.

ČSSD se rozhodla změnit vedení, nicméně sjezd si svolala až na únor příštího roku. Dříve to prý nejde stihnout. Ale jde. Příkladem může být německá SPD, která si svůj sjezd svolala de facto obratem poté, co se ve straně rozšířilo přesvědčení, že by se měla zúčastnit ve vládě velké koalice s CDU/CSU. V případě ČSSD se spíše jedná o naprostou bezradnost koho si do čela strany zvolit. Poražené Sobotkovo vedení tápe, jeho oponenti na čele s Romanem Onderkou či Jiřím Zimolou ale také tápou. Jiří Zimola dokonce navrhnul prodat Lidový dům kvůli tomu, že ČSSD čekají ekonomicky nelehké časy (příspěvek od státu se sníží na 1/3) a nad stranou visí jako Damoklův meč stále nezaplacený dluh potomkům advokáta Altnera.

O tom, že přijít o svou voličskou základnu není žádné umění, by ostatně mohl Sobotkovi vyprávět předseda ODS Petr Fiala. Jeho vedení strany získalo sice o 50% více hlasů než v roce 2013, ale je to stále jenom třetina nejlepšího volebního výsledku ODS v roce 2006. Nahoru to prostě jde pomalu.

Bohuslav Sobotka se tak do historie ČSSD zapíše podobně jako Petr Nečas do historie ODS. Jako „slušný člověk“, který ale neměl situaci pod kontrolou a podobně jako Nečas obětoval své manželství. A nakonec jako v celé české ekonomice platí – nejsou lidi! A to je zřejmě klíčový problém většiny politických stran, kterým scházejí skutečné osobnosti a k vítězství často stačí jen to být „jednooký mezi slepými“.