Klimatická konference aneb když lidstvo zblbne

Po summitu G20, který přijal právně nezávazné výzvy k udržení teploty na Zemi maximálně na hodnotě 1,5 stupně Celsia ve srovnání s „předindustriální érou“, se koná klimatická konference – poslední možnost záchrany lidstva.

Ve zprávách na ČT jsem viděl Borise Johnsona, jak prochází římské Koloseum a tvrdí, že podobně jako Koloseum může dopadnout naše civilizace, pokud nezachráníme klima.  Fotografie ze závěru konference G20 ukazuje svět současnosti – řada lídrů má roušky, řada lídrů je bez roušek. Vypadá to tragikomicky, když se ani pro účely fotodokumentace nedokáží lídři G20 domluvit na fotografii, kde by bylo jasné, kdo tam byl. Podle roušek a očí lze tak poznat maximálně, zda je to muž či žena – to v nejlepším případě.

Záchrana klimatu – tato moderní ideologie 21. století – je samozřejmě založena na vědeckých argumentech. Dle mého soudu spíše pavědeckých, nicméně zachraňovat klima je dnes v módě. Kdybych nebyl dříve narozený, neměl bych životní zkušenost s jinou vědeckou teorií o vývoji lidstva od prvobytně pospolné společnosti ke komunismu. Právě o tom hovořil prezident Václav Klaus na shromáždění k výročí vzniku Československa.

Klimatologové neustále straší tím, že bude hůře. Čekají nás buď obrovské lijáky nebo sucho, uragány a další klimatické katastrofy, které povedou k migraci. Viníkem má být kysličník uhličitý, který dostal punc „skleníkového plynu“, který za všechny změny klimatu může. Naprosto se vyhodily – doslova do odpadu – všechny studie mapující vliv Slunce na Zemi. Ignoruje se, že jen před několika tisíci lety – což je z hlediska trvání sluneční soustavy doslova včera – byla Sahara plná života a je na ní dnes poušť. Ignorují se poznatky o tom, že nástup či konec doby ledové mohl probíhat enormně rychle – v řádu let či dokonce měsíců. To vše jsou skutečně vážné vědecké poznatky, které vylučují, abychom současnou periodu ve vývoji klimatu na Zemi, mohli svést na lidskou aktivitu. Lidé zcela jistě své prostředí mění k obrazu svému, lidstvo však stále nemá energetické prostředky, které by dokázaly měnit klima na Zemi. Tu sílu má zatím a zřejmě ještě dlouho mít bude jenom Slunce.

Vzhledem k tomu, že ideologie klimatického alarmismu je dnes de facto novým náboženstvím 21. století , zblbli jsme tím nemalou část mladé generace, která v případě zájmu o svou budoucnost samozřejmě reaguje tak, jak je u mládí běžné – radikálně. Spalování uhlí ničí klima? Zakažme spalování uhlí! Důsledkem je pak současná energetická krize – zdražení silové elektřiny a plynu i ropy. Je to důsledek chybné strategie zákazů.

Po nedostatku čipů z Číny jsme se dozvěděli další „jobovku“ – není hořčík – chcete-li magnesium. Šokovalo mě, zřejmě podobně jako každého člověka, že 95% magnesia se dnes vyrábí v Číně. Čína omezila výrobu hořčíku, údajně proto, že je energeticky velmi drahá a produkuje mnoho „škodlivých“ emisí – mimo jiné i kysličník uhličitý. Je to jen další důsledek přenášení tak zvaných „špinavých technologií“ do Číny – proces, který byl zahájen poté, co se Čína „otevřela světu“. Dnes nás vlastně Čína drží v hrsti. Budete stále vykládat o Ujgurech – snížíme produkci čipů. Budete si dál stěžovat na naší zahraniční politiku – snížíme výrobu dalších surovin, a ještě k tomu prohlásíme, že jsme to udělali z důvodu ochrany klimatu. Takto šíleně se svět – míním náš tolik obdivovaný Západ v éře reálného socialismu – chová.

Čína za přenos špinavých technologií také zaplatila – vysokým znečištěním ovzduší v čínských aglomeracích. Nicméně, na rozdíl od Západu si doma počíná totalitně a když je třeba, zakáže pohyb, zlikviduje (zestátní) firmy, tj. má opatření, ke kterým západní státy nyní v covidové éře také sahají, ale přeci jenom, na Západě ty zákazy neprocházejí tak snadno jako v komunistické Číně.

Na klimatické konferenci se bude údajně opět řešit osud lidstva. Ten je zcela jistě v ohrožení, ale ne klimatem – tomu se lidé vždycky museli a budou muset přizpůsobit. Ohrožena je totiž podstata Západu, kvůli níž jsme pád komunismu vesměs s radostí v roce 1989 přivítali, tj. demokracie. Již dnes se jako jediná správná cesta masově mediálně propaguje tak zvaná „liberální demokracie“ – a všichni, kdo tento pseudokoncept demokracie kritizují, jsou nálepkování jako reakcionáři a tmáři. A liberální demokracie používá strašení klimatickými změnami činností člověka jako karabáče na neposlušné a nepřizpůsobivé. Obdobně se tento koncept liberální demokracie prosazuje při zvládání covidové krize – represemi a nařízeními. Svoboda jednotlivce je opět smetena ze stolu pod záminkou „ušlechtilých cílů záchrany civilizace“.

Energetická krize současnosti je jen počátkem změn, které lze očekávat, pokud se program odchodu od spalování fosilních paliv dovede až k tak zvané „uhlíkové neutralitě“. S obrovskými náklady bude realizován projekt, který může dramaticky politicky destabilizovat svět a vést k desítkám lokálních konfliktů – nově kvůli záchraně klimatu a kvůli právu na migraci jako základnímu lidskému právu – posvěceno OSN. Obávám se, že v případě nové studené války mezi „reakcionáři“ spalujícími uhlí a progresivisty spoléhající pouze na tak zvané obnovitelné zdroje a „čisté technologie“, dopadne Západ podobně jako někdejší tábor míru a socialismu na čele se Sovětským svazem.