Kladivo na migranty trochu jinak

Pan Jiří Turner napsal kritický článek o novém maďarském zákonu, který trestá pomoc nelegálním migrantům. S řadou věcí lze souhlasit, pouze východisko toho, kdo je nelegální migrant, považuji za zcela chybné.

Jiří Turner se ve svém článku zamýšlí nad maďarským protiimigračním zákonem, tj. zákonem, který zakazuje pomáhat nelegálním migrantům. Bohužel, jde tady stále a znovu o nepochopení jedné prosté věci – nelze do nekonečna srovnávat někdejší exodus ze zemí východního bloku na Západ se současnou migrační vlnou z Afriky a Asie. Zatímco individuální migrace ze zemí východní bloku byla podmíněna zejména politickými důvody, dnešní masová migrace (tj. putování stovek a tisíců migrantů bez řádných mezinárodně platných dokladů dnes převážně z Afriky do Evropy, z Asie do Austrálie a z Latinské Ameriky do USA) je motivována ekonomickými důvody – jdou lidově řečeno za lepším životem. Je to možná pochopitelné, ale není to zákonné a mezinárodní právo o uprchlících s tím nemá vůbec co dělat.

Ještě v roce 2015, kdy vyvrcholila první migrační vlna, bylo možné na  uprchlíky ze Sýrie pohlížet jako na uprchlíky před válečnými hrůzami. Právě tím zdůvodnila kancléřka Angela Merkelová vstřícnost Německa a Německo přijalo v té době bezmála milion běženců. Později se ukázalo, že ze Sýrie jich byla jenom třetina.

Vraťme se ale k maďarskému zákonu o zákazu podpory nelegálních migrantů. Pan Turner píše: Problematičnost zákona spočívá také v tom, že nebere na zřetel mezinárodní právo, podle kterého může být nelegálním migrantem pouze ten, kdo neprojde určitým procesem, tedy nedostane status válečného uprchlíka, politický azyl apod. Pak teprve může být takový člověk vrácen, k čemuž se aktuálně obecně v Evropě schyluje, respektive by měl být takový člověk zachycen ještě na půdě Afriky či Asie. Do té doby se však o něho musí (pokud už se sem dostane) někdo postarat, co ve své podstatě tento zákon kriminalizuje.

Právě v tomto odstavci je kámen úrazu Turnerovy argumentace. Jestliže se někdo vydá na cestu, aniž by měl platné doklady – víza a další dokumenty – porušuje hned několik zákonů mezinárodního práva. Jestliže zaplatí nemalé částky převaděčským gangům, udržuje je při životě a ty dnes velmi prosperují. Dnešní masová migrace je naprosto jiný fenomén než migrace individuální, lidé, kteří jí nelegálně organizují a ti, co jejich služeb využívají, nemohou být posuzováni podle měřítek platných před padesáti lety.

Není tedy pravdou, že nelegálním migrantem se člověk stane tehdy, když projde azylovým řízením a nezíská status válečného uprchlíka či politický azyl. V systému masové migrace jsou nelegálními migranty všichni, kteří se do pro ně cizích států dostávají díky mezinárodním pašeráckým gangům a díky záchraně těchto osob na plavidlech, která provozují velmi často nevládní organizace. Ty si možná zaslouží dík za to, že migranty zachrání před utopením a dovezou do Evropy, ale jsou součástí systému, díky kterému nelegální masová migrace přežívá.

Jestliže Evropa a EU konkrétně již léta hovoří o tom, že ochrana schengenské hranice je prioritou a tuto hranici nedokáže efektivně střežit a je děravá, pak logicky existují státní zásahy v jednotlivých členských zemích, které se snaží na tuto naprosto nenormální situaci reagovat.

Nezapomínejme, že díky rozhodnutí Maďarska byla uzavřena tak zvaná „balkánská trasa“. Jinak by do Německa proudily davy migrantů do dnes. Maďarsko tak reaguje na aktuální situaci, kdy Evropa, respektive EU, naprosto selhala v ochraně své vnější hranice. To, co se dnes děje na moři mezi Evropou a severní Afrikou je naprosto chaotický systém založený na tom, že pašeráci lidí využívají jednoho zákona mezinárodního práva, který nařizuje „zachraňovat“ lidi na širém moři. Jsou to ale lidé, kteří dobrovolně riskují své životy, nikoli lidé, kteří se ocitli na širém moři díky nějaké nehodě.

Pokud EU nedokáže tento systém zlikvidovat, bude stále odsouzena k současnému stavu – bude „zachraňovat“ a pak složitě repatriovat, protože naprostá většina současných migrantů z Afriky žádný nárok na politický azyl či status uprchlíka před válkou nemá. A jak ukazuje irácký příklad – Irák vrátil své občany ze Švédska zpátky do Švédska, protože neuznal jejich náhradní doklady a protože se migranti nechtěli do Iráku vrátit. Tak tohle taky na uznávání mezinárodního práva nevypadá , že pane Turnere!