Velice smutná karma

Pane Bartoni, krásné čtení. Ještě jsem od Vás nečetla žádný článek z osobního života, až nyní. Nám se to, co Vám, nikdy nepřihodilo. Jen mi, jako malé holce, vlčák potrhal kotě, a to tak, že mu visela střeva z bříška. Kotě se z toho ale vylízalo; ne nadarmo se říká, že kočka má devět životů...

Jeden čas jsme také měli na vesnici, kde mám chalupu, traviče. Nám otrávil kocoura, sousedovi psa. Pes to přežil. Asi proto, že byl mnohem větší. Traviči nezaslouží nic než pohrdání.

Pejsan je pán domu a kromě toho se staráme o dvě kočky, které si nás sami našly. Dvakrát denně jídlo a dnes jsme s nimi byli na očkování,když chtějí do domu mají otevřeno, v zimě i přespí. Zabíjet (nejen) kočky si nedovedu ani představit, nechápu, toho člověka vykastrovat a ...

Jsou příznivci a chovatelé psů, jsou příznivci a chovatelé koček a jsou lidé zastávající názor, že v exponovaném městském prostoru je chov zvířectva nevhodný. Takový je svět, takový je život. Jak známo, chov takzvané "venkovní" kočky, je vždycky rizikový a bohužel se neobejde bez ztrát a problémů. Žádný zaručený recept na bezúhonný odchov venkovní kočky neexistuje, vyjma toho, že z ní uděláme kočku domácí, která neopustí byt majitele. Ale zrovna to někteří lidé považují za nepřirozené omezování zvířecí přirozenosti. Tak potom babo raď.

Nechápu ve městském prostoru bez koček. Kočky vždy čistily životní prostor od myší a jiné podobné havěti.

Pak se nedivím, že ráno cestou do práce vidím jako u Anděla a před tím rádoby luxusním pětihvězdičkovým nákupním centrem, pobíhají potkani.

Samozřejmě je ještě varianta že kotě někde něco sežralo. Ale pokud někdo cíleně rozmisťuje jed s úmyslem zabít nějaké zvíře, to je samozřejmě svinstvo. Traviče jsem nikdy neměl rád, považuji to za zbabělé a odporné.