Katalánsko a Skotsko – jak se to nerýmuje

Vyhlášení nezávislosti Katalánska nikdo v EU nepodpořil. Přesto je minimálně vedení EU nekonsistentní v tom jak posuzuje snahu skotských nacionalistů a situaci v Belgii.

Nedávné vyhlášení nezávislosti Katalánska nikdo v EU nebere vážně. Unisono zní ze všech států EU, že drobení není v zájmu společné Evropy a že ničemu nepomůže. I česká vláda se od Katalánska distancovala s tím, že Katalánsko „porušilo Ústavu Španělska“. Alespoň „podmíněnou“ podporu vyjádřili Katalánsku skotští nacionalisté. A poněkud překvapivý, i když zase ne až tak moc, je postoj vlámské většiny v Belgii. I ve Vlámsku jsou silné separatistické proudy, které by rády viděly rozdělení Belgie na vlámskou a frankofonní- valonskou část. Právě někteří vlámští politici nabízejí bývalému předsedovi katalánské vlády Carlesi Puigdemontovi politický azyl.

Puigdemontovi totiž teoreticky hrozí obžaloba za vzpouru a mohl by si, opět teoreticky, odsedět až 30 let ve vězení. Naproti tomu někteří politici ústřední španělské vlády hovoří o tom, že by se Carles Puigdemont mohl zúčastnit předčasných voleb v Katalánsku, které byly ústřední vládou vypsány těsně před Vánocemi. Vzhledem k velké polarizaci katalánské společnosti tak bude do Vánoc nejisté, zda opět zvítězí katalánští separatisté nebo dosavadní opozice, která preferuje Katalánsko v rámci Španělska.

V souvislosti s odchodem Velké Británie z EU se ještě nedávno v EU šířila snaha během vyjednávání o Brexitu využívat proti britské vládě « skotskou kartu « . Skotská národní strana se totiž tváří jako proevropská a argumentuje tím, že ve Skotsku zvítězili zastánci setrvání Británie v EU. Očekávám, že i vedení EU přestane okatě Skotsko využívat v nátlaku na Británii. Zvláště poté, co britská premiérka Theresa Mayová považuje « nedohodu » s EU na Brexitu lepší než špatnou dohodu.

K současné situaci v Katalánsku však paradoxně politika EU také přispěla svým dílem. Tím podstatným rysem současné politiky EU po schválení Lisabonské smlouvy je tlak na omezení vlivu menších národních států sdružených v EU. Současně se ale posílila role velkých států jako Německa a Francie, které by rády EU vedly směrem k ještě užší integraci. Politika regionalizace, která se například plně projevuje i v případě Česka v tak zvaných evropských dotací, v níž se objevují v českém systému neexistující vyšší územně správní celky NUTS II (ty v sobě zahrnují více krajů Česka), totiž nahrává zmenšování vlivu ústřední vlády. Vedla rovněž k pokusům regionálních politiků z krajů přisvojit si právo rozdělovat dotace podle politického klíče se všudypřítomnou korupcí (viz kauza regionu Severozápad zahrnujícího Severočeský a Karlovarský kraj). I proto byl někdejší Regionální operační program z let 2007 až 2013 v Česku zrušen a změněn na IROP- integrální s řízením z úrovně vládní.

Demonstrace statisíců příznivců setrvání Katalánska ve Španělsku, které o víkendu proběhly v Barceloně, baště separatismu, jsou jistou nadějí toho, že se katalánští separatisté nepokusí hnát odpor vůči ústřední vládě v Madridu na ostří nože. Doufejme proto, že k žádnému vojenskému střetu mezi separatisty a španělskou vládou nedojde.