Jsme dvacátí šestí na světě v indexu prosperity

Česká republika se v žebříčku, který sestavuje Legatum Institute, think tank v Londýně, umístila na dvacátém šestém místě. Poskočili jsme o tři příčky díky tomu, že jsme třináctí v ekonomice.

Nejšťastnější, nejzdravější, nejbohatší a s nejmenší kriminalitou  - to je způsob hodnocení zemí podle think tanku Legatum Institute v Londýně. Letos jsme celkově poskočili na 26. místo, zejména díky tomu, že jsme se v žebříčku růstu ekonomiky posunuli na místo třinácté.  

Jakkoliv se může zdát, že podobná hodnocení nejsou k ničemu dobrá a že srovnávání několika základních oblastí života, tj. ekonomiky, zdraví, štěstí (co je to štěstí??) a ohrožení společnosti kriminalitou nevypovídají o tom, zda lidé v dané zemi se skutečně cítí tak skvěle, přeci jen lze z dané komparace usuzovat na několik základních skutečností, kde by se mohli lidé cítit dobře.

Nejlépe vychází hodnocení pro Norsko, i další skandinávské země jsou mezi prvními. Z mimoevropských států se do popředí žebříčku dostaly USA, Nový Zéland, Austrálie, Hong-Kong, Japonsko, Singapure a Tchaj-wan.  V popředí chybí zcela bohaté státy kolem Perského zálivu, tj. se silným vlivem islámské ideologie.

V pořadí nejnešťastnějších, chudých zemí se ocitnul například Pákistán, většina států je z Afriky, probíhají v nich občanské války (Jemen, Súdán, Etiopie).

Ve světě tak pokračuje obrovská disproporce mezi blahobytnými zeměmi, do kterých se můžeme počítat i my, a světem bídy, nedostatečné lékařské péče, nefungující ekonomiky s vysokou inflací (Zimbabwe). Není zřejmě vůbec překvapivé, že právě v nejchudších zemích světa probíhá v současné době řada občanských válek, v nichž se nejvíce angažují různé islamistické skupiny, které jsou napojeny nebo pod vlivem teroristické organizace Islámský stát.

Současně však, dle mého soudu, vůbec není jisté, zda se lidé v zemích nejblahobytnějších cítí skutečně tak skvěle jak by podle postavení v žebříčku měli. Evropské země pod tlakem migrace ze zemí s dlouhodobými válečnými konflikty ,nemusejí mít své obyvatele zdaleka tak šťastné. Pocity ohrožení ze současné situace mohou proto to, že se máme vlastně výborně, co se materiálního dostatku týče, kvalitní lékařské péče a fungující ekonomiky, zcela anulovat.

K pocitům nejistoty pak přispívá i nejednota mezi státy, které by dlouhodobě měly spíše spolupracovat než stát proti sobě.  Obnova studené války mezi Ruskem a Západem po ruské anexi Krymu a válce ve východní Ukrajině dovolila vyhrocení krize v Sýrii do té míry, že se nyní hledá horko těžko dohoda mezi Ruskem a USA o spolupráci při boji proti Islámskému státu. Právě v důsledku syrského konfliktu se daly do pohybu statisíce lidí a Evropa tak prožívá příliv uprchlíků v míře naprosto nebývalé.

Stále bychom si však měli být vědomi toho, že máme to štěstí a žijeme v té části světa, kde se máme naprosto blahobytně. Aby to tak zůstalo, musíme se i s našimi velmi omezenými možnostmi pokoušet pomáhat tam, kde to lze. Měli bychom proto ještě znásobit naši pomoc státům, které zatěžuje exodus lidí ze Sýrie a posílit ochranu Schengenu a současně pracovat spolu se spojenci z NATO a Ruskem na porážce Islámského státu a návratu uprchlíků do svých domovů. Jsem rád, že česká vláda v tomto podniká první kroky. Je však nutné i další státy na vnější hranici Schengenu, zejména Řecko, donutit k tomu, aby plnily své závazky vůči ostatním členům EU. Jedním z hlavních požadavků EU v této době by proto mělo být důrazné doporučení Řecku, že finanční pomoc jeho ekonomice a důsledná ochrana řecké hranice jako vnější hranice Schengenu jsou spojené nádoby. Jenom tak lze migraci zvládnout do té míry, aby se pro Evropu nestala reálnou bezpečnostní hrozbou.