Jiří Pospíšil aneb "vítězství retra" v TOP 09

TOP 09 povede europoslanec Jiří Pospíšil, bývalý ministr za ODS. Vyzval k vytvoření společné kandidátky TOP 09, STAN a KDU-ČSL v Praze tak, aby pravice „netříštila síly“.

TOP 09 je podle Pospíšila jedinečná, protože je podle něj jediná nepopulistická strana a jednoznačně proevropská. „Musíme bránit referendu o vystoupení z Evropské unie,“ řekl Pospíšil. Ti, kdo o takové referendum usilují, se podle něj snaží Českou republiku dostat do područí putinovského Ruska.

TOP 09 je podle Pospíšila na křižovatce, nesmí podle něj upadnout do deprese. „V životě každého organismu jsou i neúspěchy,“ uvedl.

„Měli bychom ten výsledek jako šanci přemýšlet o tom, jak znovu oslovíme voliče,“ řekl Pospíšil s poukazem na slabý volební výsledek 5,31 procenta, který pro stranu znamená pouhých sedm poslanců.

Z „kontroverzních“ skutečností kolem Jiří Pospíšila uvádí wikipedie:

Celá kariéra Jiřího Pospíšila je spojována s plzeňským podnikatelem Romanem Jurečkem, který je novináři označován za jednoho z kmotrů ODS. Jiří Pospíšil v prvním období v křesle ministra spravedlnosti podpořil nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou při postupu v kauze Čunek, kdy došlo den před podáním obžaloby k odejmutí případu státnímu zástupci. Tento postup podpořilo svým právním posudkem jako jediné právě ministerstvo pod vedením Jiřího Pospíšila. V Nečasově vládě dle médií Pospíšil předchozí chyby napravil – prosadil odvolání Vesecké, kterou nahradil novým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a připravil nový zákon o státním zastupitelství, který měl výrazně posílit nezávislost veřejné žaloby. Po vleklých soudních sporech prosadil i odvolání vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly, kterého předtím sám do funkce jmenoval, a za jehož éry se veřejné žalobě nedařilo dotáhnout do konce velké korupční kauzy. V červenci 2009 byl Jiří Pospíšil v Toskánsku, kde se setkal s generálním ředitelem ČEZ Martinem Romanem a se správcem systému exekucí Pavlem Šikošem. Krátce před setkáním s generálním ředitelem Martinem Romanem, hlasoval Jiří Pospíšil ve třetím čtení pro přílepek „lex ČEZ“ k zákonu o spotřební dani, který zajistil ČEZu emisní povolenky v hodnotě 68 miliard korun.

V říjnu 2010 po rezignaci na funkci děkana Právnické fakulty v Plzni podpořil do funkce děkana kontroverzního Květoslava Růžičku před favorizovaným Karlem Eliášem.

Volba Jiřího Pospíšila předsedou TOP 09 je logickým vyústěním situace v této straně. Díky obrovské nepopularitě Miroslava Kalouska ve veřejnosti zachránila TOPku před úplným propadem ve volbách Praha.   Pospíšilova kariéra v ODS jako ministra spravedlnosti ve vládě Mirka Topolánka a poté ve vládě Petra Nečase je známkou Pospíšilovy rozpolcenosti. Rád vystupoval jako obhájce změny stylu státního zastupitelství a jeho pokus dosadit do funkce vrchní státní zástupkyně Lenku Bradáčovou pak vedl k jeho pádu. Nicméně, jím jmenovaný nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman přihlížel k tomu, jak olomoucké vrchní státní zastupitelství doslova zlikvidovalo Nečasovu vládu v červnu 2013.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu provedl 13. června 2013 razii proti několika politikům, úředníkům a podnikatelům podezřelým z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby. Ve věci bylo činné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, byť bylo podle právního řádu nepříslušné. Zadrženi mezi jinými byli vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul, Jana Nagyová, vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky Petra Nečase, bývalý ministr zemědělství Ivan Fuksa, bývalý předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř a po návratu do republiky také exposlanec ODS Marek Šnajdr. Pouze proti Lubomíru Poulovi nebylo vzneseno obvinění,ostatní jmenovaní obviněni byli s následným uvalením vazby.

Podle policejního usnesení by do kauzy mohl být zapleten i sám premiér Petr Nečas, který měl dát slib poslancům Fuksovi, Tluchořovi a Šnajdrovi, že dostanou významné posty v polostátních firmách. Detektivové to označili za úplatek. Nagyová byla obviněna nejméně ze dvou trestných činů: podplacení (§ 332 trestního zákoníku) a zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329). Bylo jí přičítáno, že od podzimu 2012 protizákonně „úkolovala“ Vojenské zpravodajství ke sledování soukromých osob – choti předsedy vlády Radky Nečasové, a to v souvislosti s tím, že naléhala na Nečase k rozvodu. Účast premiéra nebo jeho povědomí o nezákonném sledování popřela Nagyová i sám Nečas. Ještě před vypuknutím aféry, dne 11. června 2013, Nečas s manželkou oznámili, že se rozvádějí.

Po čtyřech a půl letech od jediného dokonaného „ústavního puče“, před kterým nyní varuje Miroslav Kalousek, lze konstatovat toto: Obvinění poslanci Tluchoř, Fuksa a Šnajdr se dohodli se státem na mimosoudním vyrovnání za vazbu v řádu několika set tisíc korun pro každého. Ačkoliv kauza „trafik“ sice pokračuje, jediným výsledkem je nyní rozsudek nad Janou Nečasovou a bývalými exponenty českých tajných služeb ve věci zneužití tajné služby. Soudkyně jako hlavní motiv pro jednání uvedla „hlubokou nenávist“ současné manželky Petra Nečase Jany Nečasové vůči bývalé manželce Radce Nečasové. Ukazuje se tak, že tehdejší odposlechy byly nasazeny v případu klasického manželského „trojúhelníku“, kdy nynější manželka Nečase využívala své konexe na české tajné služby. Pád vlády tak souvisí jednoznačně s osobní situací Petra Nečase, který se nedokázal ubránit své „podřízené“ a nynější druhé ženě. Víme, že tuto v zásadě „banální“ záležitost řídilo místně nepříslušné státní zastupitelství v Olomouci.  Petr Nečas v konfrontaci s touto situací cítil zřejmě tak velkou osobní vinu (selhání?), že se rozhodl podat demisi, ačkoliv těsně po „zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády“ prohlásil, že nehodlá odstoupit.  Situaci „vytěžil“ tehdy čerstvě přímou volbou zvolený prezident Miloš Zeman a jmenoval úřednickou vládu na čele s Jiřím Rusnokem, na což poslanecká sněmovna reagovala svým rozpuštěním a následovaly předčasné volby. V nich utrpěla vládnoucí ODS zdrcující porážku. „Ústavní puč“ v podání olomouckého zastupitelství tak byl dokonán. Jiřího Pospíšila se sice Petr Nečas dokázal zbavit, neodolal ale státním zástupcům, které jeho bývalý ministr spravedlnosti jmenoval.

Jiří Pospíšil tak přebírá TOP 09 s tím, že plně souhlasí s názory Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga.  Do čela TOP 09 tak nastupuje „vlídná“ tvář, která má přilákat odpadlíky TOP 09 z éry Karla Schwarzenberga.  Je to ovšem „recyklovaný“ politik, pro kterého je TOP 09 třetí stranou /od ODA přes ODS/ a nejsem si vůbec jistý, zda dokáže splnit předpoklady, které do něj Kalousek se Schwarzenbergem vkládají.  „Proevropský“ Jiří Pospíšil je sice stále relativně mladý, ale z hlediska současné situace v Evropě a EU zvláště je to „Muž minulosti“. EU, pokud má přežít, musí projít hlubokou transformací a změnou politiky. Musí opět vrátit rozhodování do rukou vlád členských států EU a zrušit projekt Evropské komise jako „vlády“ s nejasnou legitimitou voleb do Evropského parlamentu, kde voliči de facto nevědí, pro jakou budoucí „vládu“ vlastně hlasují.

Snaha Pospíšila „zabránit za každou cenu referendu o vystoupení z EU“ je programem, který v současném rozložení politických sil bude velmi obtížně prosazovat. Je škoda, že TOP 09 bude dále na pozici tak zvaného „antipopulismu“, což přeloženo do češtiny znamená odklon od hájení zájmů Česka pod smyšlenou záminkou toho, že formující se vláda Andreje Babiše nás bude „táhnout na východ do Moskvy“. Smyšlené je to zejména proto, že to není v zájmu Agrofertu, o jehož prosperitu se Babiš zcela jistě postará. Jiří Pospíšil tak znamená „nový styl“, nicméně starý program.