Je to Dachau - tvrdí řecký ministr

Řecký ministr vnitra Panajotis Kurumblis nazval uprchlický tábor u makedonských hranic jako „moderní Dachau“. "My jsme věřili Evropě otevřených hranic,“ řekl Kurumblis.

Není smutnějšího hrdiny než ten, který dělá „mrtvého brouka“, aby po „prozření“ vytáhl do hlasité informační války kolem migrace. Tím hrdinou není nikdo jiný než Řecko a jeho vláda. Celé měsíce vládní parta „věřila Evropě otevřených hranic“, vyvzdorovala si obrovskou „pomoc“ ve výši 81 miliard euro a podílela se na transportu migrantů z řeckých ostrovů dál do západní Evropy.

Z vlastní vůle neudělalo Řecko vůbec nic pro stoprocentní kontrolu lidí, kteří se do Evropy plavili (a dále plaví) na gumových člunech. S postupujícím časem a s tím, jak se zhoršovala nálada veřejnosti v zemi, která migranty přijala v počtu přesahující za rok 2015 milion osob, tj. v Německu, bylo zřejmé, že čas na uzavření volného průchodu hranic na balkánské trase se přiblížil. Milníky na této trase byly dva. Tím prvním se staly teroristické útoky v Paříži, kdy se prokázalo, že někteří z teroristů použili na cestu do Evropy balkánskou trasu. Tím druhým byly sexuálně motivované útoky na ženy během silvestrovské noci roku 2015. Právě tyto dva zlomové body způsobily, že se o uzavření balkánské trasy začalo vůbec hovořit a s pomocí politické přípravy v zemích V4 se nakonec uzavření této trasy i realizovalo. Nejprve pro migraci bez platných dokladů a později došlo k úplnému uzavření makedonské hranice.

Postoj řeckého ministra a jeho rétorika přirovnávající podmínky v uprchlickém táboře na řeckém území u makedonských hranic k Dachau je zlovolným obviněním jediného evropského státu, který se rozhodl nabídnout velkoryse pro lidi prchající z válkou zmítané Sýrie své území, tj. Německa. Dachau bylo a je symbolem německé nacistické vyhlazovací politiky a řecký ministr použil záměrně jako přirovnání právě Dachau, aby zesílil tlak na německou kancléřku Angelu Merkelovou, která v minulosti prokázala velkou dávku empatie vůči uprchlíkům. Merkelová však nyní není v komfortní situaci, její CDU zaznamenala určité volební ztráty ve prospěch antiimigrační AfD a řešení migrace vložila do jednání EU s Tureckem o zpětném přijímání ilegálních migrantů a výměny jeden za jednoho.  Sama však jen těžko může zařídit, aby nezávislá a mimo EU stojící Makedonie a další balkánské státy změnily svou současnou politiku ostrahy hranic. To bude zřejmě možné až v případě, že se skutečně podaří zastavit ilegální migraci na řecké ostrovy.

Řecko jako stát na okraji Schengenu, však naprosto rezignovalo na ochranu schengenského systému volného pohybu osob. Evropa otevřených hranic je možná pouze za předpokladu, že na všech vstupech do tohoto prostoru funguje platný mechanismus kontroly osob přicházejících do Schengenu ze zemí mimo Schengen.  Vím z vlastní zkušenosti, že Řecko není jediným státem, kde systém ochrany Schengenu v roce 2015 nefungoval. Setkal jsem se loni s Čechonovozélanďany (potomky emigrantů z Československa po roce 1948), kteří uskutečnili několika měsíční cestu po světě přes USA do Evropy, a po jejich příletu z USA do Portugalska si jich na letišti nikdo nevšiml, natož kontroloval, a sdělovali to s tím, že to by se u nich stát nemohlo.

Dohoda s Tureckem, kterou podpořily všechny státy EU, je zřejmě maximum možného v současné situaci. Nedělám si ale velké iluze o její realizaci a tak zřejmě nepovede k nějakému zmírnění v podmínkách překročení makedonsko-řeckých hranic v nejbližší době. Především Řecko však bude muset dokázat, že je schopno návrat ilegálních migrantů zpátky do Turecka realizovat.  Propagandou o „moderním Dachau“ se k něčemu praktickému sotva dopracuje.