Jak si polepšit v popularitě?

Čeští politici „napříč politickým spektrem“ až na pár výjimek tlučou na protiimigrační buben. Stáváme se vůdci nespokojenosti. Bude ze Zemana druhý Žižka?

Prezident Zeman svými kličkami a velkohubými prohlášeními v čase 25. výročí Sametové revoluce propadl v oblasti popularity až na samé dno. Na konci loňského roku mu vyjádřilo důvěru necelých 40 procent respondentů průzkumů popularity ústavních činitelů. Poté navštívil Rusko a Čínu, aby podpořil „ekonomickou diplomacii“. Současně se však vyhrotila migrační krize zejména z oblasti Sýrie a Iráku, a Zeman začal intenzivně bít na poplach a bránit národní zájmy. Jeho popularita tak pomalu roste, nedosahuje sice zdaleka hodnot z léta loňského roku, nicméně Zeman je vytrvalý a jeho odpor k imigrantům mu může přinést v následujících dnech pár procentíček navíc.

Na půdě Evropského parlamentu a Evropské komise se však schyluje k hlasování o kvótách, které by rozdělily emigranty z Itálie, Řecka a Maďarska mezi členské země EU a na Česko by nyní mělo připadnout téměř 5000 uprchlíků. Zatím je v odmítavém postoji ke kvótám V4 jednotná, nicméně zahrnutí Maďarska mezi země, které mají dostat podporu na uprchlíky, by mohlo Maďarsko přimět s kvótami souhlasit. Bude tedy Česko, jako reprezentant V4 , skutečně hájit jednotný proti kvótní postoj na nadcházejících jednáních na nejvyšší úrovni?

A bude Miloš Zeman, který jinak zastává výrazné prounijní postoje, trvat na svém názoru na kvóty, jestliže by to znamenalo zůstat se svým názorem v úplné izolaci? Přejde snad kvůli tomu do euroskeptického tábora, kam se dosud počítal zejména Václav Klaus? Stojí tedy Zemanovi za to získat nyní pár procentíček popularity za svůj „zásadový“ postoj, když prezidentské volby jsou až za tři roky?

Česká politika zatím dosáhla jistého úspěchu. Cestu přes Česko do Německa volí po určitém boomu ze srpna opět podstatně méně uprchlíků. Evidentně se mezi nimi rozkřiklo, že tudy rychlá cesta do Německa nevede.

Podle všeho tak stávající krize v EU může vést k tomu, že Česko sice dál bude trvat na odmítání kvót, dobrovolně si jich však vezmeme stejný ne-li větší počet. Neustoupíme v našem „zásadovém“ postoji a „pomůžeme“ Evropě víc než na nás sama chtěla. To je cesta našich politiků za vyššími čísly v popularitě? Výše zmíněný vývoj by tak podpořil zejména nastupující generaci „protiislámských“ politiků na čele s Martinem Konvičkou. Nahrál by jen dalšímu prohloubení skepse české veřejnosti z EU a mohli bychom se stát opravdu evropskými potížisty první třídy. A pokud si dobře vzpomínám, začalo to tak nevině - žárovkami.