Jáchym Topol – rozhovor, který by bez Klausovy reakce zapadl

Spisovatel Jáchym Topol vydal novou knihu. Poskytl rozhovor novinkám.cz a tento rozhovor byl doplněn o reakci Václava Klause,Jiřího Weigla a Ladislava Jakla. Kritika Topola ze strany Jakla, Klause a Weigla ranila Janu Machalickou.

Rozhovor Jáchyma Topola na novinkách.cz by pravděpodobně zcela ušel mé pozornosti, kdybych nenarazil na přehnanou reakci Jany Machalické z lidovek.cz. Té se vůbec nelíbí reakce na rozhovor Topola z pera Ladislava Jakla, Václava Klause a Jiřího Weigla. „Reakce na reakci“ tak způsobila, že se o tomto tématu chci se čtenáři podělit.

Rozhovor s Jáchymem Topolem plyne naprosto klidně až do poslední otázky. Odpověď na ní byla pravděpodobným impulsem pro pány Jakla, Klause a Weigla k jejich komentáři tamtéž.

Závěr rozhovoru novinek.cz s Topolem:

A ponižování v politice?

Myslím, že Zeman je pro nás ohromné ponížení a vlastně pokračování ponižování z dob komunismu, kdy jsem se styděl, že jsem Čechoslovák. Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem – a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili. Když dneska řeknu v cizině, I am from Czech Republic, tak se stydím před každým, kdo o nás něco ví. Možná je v tom až něco mystického, jak se to kyvadlo za Havla vychýlilo obrovsky nahoru a jak to pak šlo strašně dolů. A je jedno, jestli jste k Havlovi coby politikovi kritičtí nebo ne, byl to prostě inteligentní chlap, se kterým byla navíc ještě legrace.

Právě k tomuto se ve své reakci vyjadřují Jakl, Klaus a Weigel

Svou polemiku píšeme hlavně kvůli jeho výroku, že se za komunismu styděl za to, že je Čechoslovák. „Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná země buranů.“ To považujeme za výrok zakomplexovaného člověka. To je urážka celých generací občanů naší země, jejichž se cítíme být součástí. Tím pan Topol bohužel nekončí. Dodává: „moc jsme se nezměnili. Když dneska řeknu v cizině I am from Czech Republic, tak se stydím před každým, kdo o nás něco ví“. Opět děsivá zakomplexovanost.

Právě tento komentář vyvolal až hysterickou reakci Jany Machalické, která o komentáři Jakla , Klause a Weigla píše jako o „útoku na Topola“.

Machalická začíná takto:

Pamflet proti spisovateli Jáchymu Topolovi, který vyrobila trojice pánů Klaus, Weigl a Jakl, je jedna z největších absurdit poslední doby. I když je v něm řada komických, až groteskních momentů, výsledný dojem vyvolává těžkou depresi z toho, kam naše společnost po téměř třiceti letech svobody došla. Ten trapný útok je až kvintesencí totalitou pokřiveného myšlení, které stále přetrvává a ještě podivně zmutovalo. Jeho součástí je populisticky motivovaná rehabilitace minulého režimu, která cíleně bagatelizuje jeho bezvýchodnost.

Přesný význam slova pamflet je hanopis.  Nazvat komentář Jakla, Klause a Weigla k rozhovoru Jáchyma Topola hanopisem je střílení kanónem na komára. 

Nicméně, žil jsem v „sociku“ a nikdy mně netrápil pocit méněcennosti. V kritice Topola právě za „stydění se“ tak dávám Jaklovi, Klausovi a Weiglovi za pravdu.  Rovněž tak se nestydím za našeho prezidenta Miloše Zemana, který je zcela mimo mé preference a zvolili ho jeho sympatizanti. Nicméně, stydět se kvůli tomu za to, že jsem „from Czech Republic“ fakt nebudu.

Komentář paní Machalické je tak bezesporu spíše dílkem ne zcela povedeným. Využila jen kritiky těchto pánů, aby si to s nimi „vyřídila“.  V textu Jakla, Klause a Weigla se ani s velkou fantazií nejedná o „rehabilitaci“ minulého režimu. Jak na tento význam paní Machalická přišla, netuším. Je to jen jejich názor na část rozhovoru s Jáchymem Topolem, která tyto pány „přinutila“ napsat svůj komentář. A vůbec je zcela mimo realitu komentář těchto pánů považovat za hanopis Jáchyma Topola. Jenom se podobně jako Topol (kritikou českého „buranství“) vyjadřují o „zakomplexování“ lidí s názory pana Topola. Jsou to dva nesmiřitelné názory na českou povahu, v nichž se neodvažuji dělat soudce.

Zato celkové vyznění komentáře paní Machalické není ani tak filipikou Jáchyma Topola jako spíše pomocí „větiček“ Klause a jeho spolupracovníků dokazovat jejich ubohost a „uvěznění“ v myšlenkových stereotypech socialistického režimu. Zdá se mi, že paní Machalická nemá Klause a jeho spolupracovníky ráda. Neberu jí to, je to její právo. Neměla by ale k tomu využívat poměrně úspěšného českého spisovatele a jeho názory.