Hledám ideálního politika- značka OVM!

Václav Moravec , korunovaný král české žurnalistiky a publicistiky, vlastnící zrcátka a bůh ví jaké další ceny, je postavou často velmi smutnou, řekl bych donkichotskou.

Tak dlouho servíroval českému obecenstvu zlotřilost českých parlamentních stran, hlava nehlava a pravda nepravda, až mu dal český národ za pravdu a zvolil si karikaturu čestného politika za prezidenta republiky.  Miloši Zemanovi prospěl ozdravný pobyt na Vysočině, protože se na jeho evidentní politické maléry a průšvihy pozapomnělo.

Jestliže se Václav Moravec sejde ve studiu s Jiřím Rusnokem, který ho politicky o několik řádů přesahuje, dopadne to pro Moravce bledě.  Ale pozor, paní Faltisová, Jiří Rusnok není politik neznámý a i on má za sebou politickou dráhu z dob vlády Miloše Zemana 1998 až 2002.  Abychom nečerpali z historie více než deset let staré, velmi se například angažoval v druhém pilíři důchodové reformy a když zákon o tomto pilíři nedopadl podle jeho představ, stáhl se a zametl za sebou stopy.

Poslanecká sněmovna nemá příliš dobrou pověst. Je to soubor dvou stovek lidí z různých stran, s různou historií. Po volbách 2010 si zřetelně pamatuji na mediální euforii s tím, kolik že nových nadějných tváří do poslanecké sněmovny přibylo. Do roka a do dne bylo po euforii, o což se velkou měrou zasloužili úplní nováčci z VV, plnící po volbách svými hezkými tvářičkami titulní strany magazínů.  Zjistili jsme, že Kristýna mluví jako „dlaždič“, že Vít svým partajníkům pomáhal řešit „složitou finanční situaci“ nezištnými půjčkami, že Radek radil řediteli SFŽP aby „nahrával“ a nešel na policii, až to skončilo „senzačním odhalením“, že VV byly od počátku byznys plánem společnosti ABL.

Tak se nám ti noví a nadějní vybarvili.

Miloši Zemanovi lze sotva upřít politický talent, s nímž upletl „opoziční smlouvu“ z let 1998 až 2002, díky níž patřila jeho vláda k těm, kdo vládli v klidu a pohodě. Potom sice jednoho jeho ministra zavřeli, ale „chybička“ se prostě může vloudit kdykoliv.  Dnes se ve Švýcarsku řeší, jak to bylo s tou privatizací Mostecké uhelné z té doby, ale to přeci Zeman jasně vysvětlil. 

Shrňme si tedy situaci: Prezidentem je člověk, který má za sebou „reálpolitiku“ ,která ho rozhodně nestaví na piedestal skromnosti, pravdy a odpovědnosti. Dostal ve volbách asi 55% hlasů, ty však nejsou zázračným vizírem, který ze Zemana rázem udělá světce. V poslanecké sněmovně sedí politici s podobným morálním i politickým profilem, Filipem počínaje, Sobotkou, Kubou, Kalouskem a dalšími konče.  Oni zastupují své voliče s deseti či dvaceti procenty hlasů pro jejich strany, ale jejich mandát je naprosto stejně silný jako mandát prezidenta.  Pouze systém dvou velkých stran (viz USA či Velká Británie) dokáže generovat vítězné straně podobná procenta hlasů jako Zemanovi. V počtu hlasů to tedy asi nebude.

Začal jsem všeználkem Moravcem a jeho působením na českou politickou veřejnost.  Je obecně velmi nedobré, když pořad aspirující na „vůdčí publicistiku ve veřejnoprávní televizi“, vede pouze jeden moderátor se svými preferencemi a názory. A je tuplem nedobré, když se nám k nedělnímu obědu servírují stále stejné stereotypy a „moudra“.  Možná by stačilo, kdyby bylo moderátorů víc, kdyby měl každý svůj jasný profil, který by zajišťoval, že se skutečně něco podstatného dovíme.  Nicméně, jedno vím zcela jistě.  Máme takové politiky jako od nás na Západ či Východ, pokud zůstaneme raději v naší civilizované Evropě.  Jsou to lidé s chybami, jaké máme i my, kteří o politicích tak často a rádi píšeme svá často nelichotivá hodnocení. Ideální politici nejsou k mání nikde na světě a v žádné straně.  Nehledejme je, byla by to přehlídka ztraceného času. I v naší poslanecké sněmovně sedí poslanci, kteří si naší důvěru zaslouží. Jejich možná méně než by bylo potřeba, ale jsou. Těm dávejme své hlasy a svou důvěru. A hlavně, choďme k volbám. Je to naše právo a také jediná možnost, jak s politikou něco udělat podle naší představy.