Hamáček dostal 1,7 miliardy a navrhne nového ministra kultury?

Jan Hamáček, který chtěl 5 miliard, zářil štěstím, že dostal třetinu na vozový park policie. Velmi si pochvaloval jednání s ministryní financí a trval na kandidátovi Michalu Šmardovi.

„Vládní krize“ byla zřejmě odpískána. Vedení ČSSD na čele s Janem Hamáčkem dohrálo hru na svého ministra kultury Michala Šmardu až do konce. Vystoupení Šmardy v pořadu Události, komentáře uzavřelo tuto kapitolu „sociální“ politiky. Andrej Babiš již prohlásil, že se Šmardou ve vládě být nechce a Šmarda na oplátku sdělil divákům ČT, že nechce být ve vládě s Babišem. A to s ním chtěl podle ČT ještě jednat, aby si „vyjasnili“ situaci.

Šmarda tak sice mohl u diváků získat jisté sympatie (jak to tomu Babišovi pěkně „natřel“), ale faktickým výsledkem sporu kolem ministra kultury je další porážka ČSSD. Po odstavení kandidáta ČSSD na ministra zahraničí Miroslava Pocheho je Šmarda druhým kandidátem, který neprošel přes prezidenta Miloše Zemana.  Důvodem odstoupení Šmardy může být i evidentní rozkol v poslaneckém klubu ČSSD. Poslancem totiž zůstává bývalý ministr kultury Antonín Staněk a další poslanec - Jaroslav Foldyna - se nechal slyšet, že by podpořil případnou rekonstruovanou vládu, v níž by již nebyli ministři za ČSSD. Rozklad ČSSD je hluboký. Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová ještě před pár hodinami do ČT tvrdila, že je již situace zralá na odchod ČSSD z vlády.

S ministryní financí bude jednat Jana Maláčová, která požadovala na „památné“ tiskové konferenci 11 miliard korun, aby mohla plnit program vlády. Celkem chtěli ministři za ČSSD 20 miliard navíc, Miroslav Toman uhrál miliardu na kůrovce, Tomáš Petříček místo 1,5 miliardy dostal 300 milionů a Hamáček místo 5 miliard „vytloukl“ z „Kalouska v sukních“ třetinu. Petříček i Hamáček už vidí svůj resort zabezpečený. Tak se dělá „sociální politika“. Kdyby to nebylo k smíchu, je to jen doklad faktického rozkladu strany, která už jen doufá, že v příštích volbách do sněmovny překoná pětiprocentní uzavírací klauzuli.

Nicméně, krutou realitou pro nás, pozorovatele aktivity české vlády a ČSSD jako vládní strany zvláště, je stav, kdy tato kdysi úspěšná strana závisí na tom mít „své lidi“ na ministerstvech a Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta, naplno hrozí této partaji, že pokud se nevzdá Šmardy a odejde kvůli tomu z vlády, přijde i o tato teplá místa. To je bezesporu flagrantní vyhrožování, na které ale Hamáčkova parta slyší. A vidí to samozřejmě i voliči, kteří ještě ve volbách 2017 dali této straně hlas.

ČSSD hraje se slabými kartami už zcela bez trumfů. Dnes už jí zřejmě nepomůže ani odchod z vlády do opozičních lavic.