„Gumový paragraf“ se nelíbí ani senátorům koalice

Zatím bez většího zájmu médií probíhá v senátu diskuse o přílepku v zákoně „Lex Ukrajina“. Je zajímavé i to, že se proti přílepku vyjadřují negativně i senátoři koalice, a to je co říci.

Koalice Petra Fialy začíná v Senátu narážet na odpor vůči návrhu na zavedení nového trestného činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Kontroverzní paragraf byl připojen jako přílepek k novele zákona, která prodlužuje dočasnou ochranu ukrajinských uprchlíků. Zatímco Poslanecká sněmovna návrh schválila díky vládní většině, v horní komoře parlamentu narazil na značnou kritiku pro svou údajnou vágnost a riziko zneužití.

Senátorka Hana Kordová Marvanová to napsala „natvrdo“:

Převzato z „Gumový trestní paskvil.“ Paragraf o „cizí moci“ vyděsil senátory, varují před návratem komunismu - Echo24.cz

S paní senátorkou tentokrát naprosto souzním. A souhlasím i se senátorem Zdeňkem Hrabou, že „dvojsečné zbraně“ do rukou státu nepatří.

A další senátorka ODS tvrdí toto: Senátorka Vladimíra Ludková (ODS) návrh odsoudila ještě přímočařeji: „Nová totalita tu není, zatím jenom gumový trestní paskvil.“ Podle ní by návrh mohl připomínat praktiky z dob komunistického režimu, kdy se trestaly aktivity vnímané jako „nepřátelské vůči republice“.

Nejde mi v této poznámce o samotnou „kvalitu“ zákona i způsob, jakým byl přijat, tj. jako „přílepek“. Je koneckonců známo i stanovisko Ústavního soudu k přijímání zákonů formou přílepků.

Ústavní soud v úterý oznámil, že vyhověl hnutí ANO a zrušil podstatné části novely lex Babiš II, přezdívané po šéfovi hnutí Andreji Babišovi, která zpřísňuje pravidla pro vlastnictví médií u politiků a přijímání dotací u členů vlády a jejich firem. Novela tří zákonů například znemožnila, aby politici a další veřejní funkcionáři byli zároveň skutečnými majiteli televizí, rádií či novin. (10.12.2024 – poznámka autora).

Přesto sněmovna opět využila „přílepek“ a schválila „gumový“ či spíše nový „pendrekový“ zákon.

Opět tak musím docela s lítostí konstatovat, že vládní politika postrádá kvalitu a vše se řeší až na poslední chvíli, když je nutné ukázat „svaly“. Ostatně, cesta do „pekel“ bývá vždycky dlážděna dobrými či nejlepšími úmysly.

Tak se stalo, že spousta mladých lidí naletěla po II. světové válce komunistické rétorice a po porážce Německa chtěli budovat bájný svět komunismu, v němž se bude rozdělovat podle potřeb. Hodně komunistů pak vidělo naději v Alexandru Dubčekovi, že se po sekyrářích padesátých let bude konečně realizovat „lepší svět“. Přišel 21.srpen 1968 a po roce jsme už byli po krk v normalizaci. A „záchranu socialismu“ po srpnu 1968 ještě zpočátku realizovali ti, co naději vzbudili. A pak už přišel „pendrekový zákon“, který legalizoval tvrdé potlačení protestů 21.8.1969.

Nehrajme si proto se slovy a nezlehčujme přílepky tohoto druhu v současné době argumentací o lepším boji s nepřítelem. To obvykle nikdy nekončí moc dobře.